Jelikož při naší návštěvě Reykjavíku byla neděle, při parkování jsme si s cenami nemuseli lámat hlavu. Prostě jsme to zakotvili před katedrálou a dál pokračovali pěšky.

Tuto trasu jsme měli jako náhradní. Pokud vše půjde podle plánu, poloostrov Snaefellsnes projedeme. Pokud se někde zdržíme, můžeme jej vynechat. Naštěstí i přes komplikaci s klíčem jsme na poloostrov čas měli a dnes už můžu říct, že vynechání nedoporučuji! Sice na tomto ostrově neuvěřitelně moc fouká, to se ovšem dá brát jako další z mnoha zážitků. K tomu se ještě dostaneme. 🙂

Městečko Akureyri bylo v noci naprosto kouzelné. V denním světle už to tak žhavé nebylo, přesto v něm panovala dokonalá islandská atmosféra a pokud bych si měla vybrat, kde na Islandu žít, tak tady. Mají tu na semaforu místo červeného kolečka červené srdíčko. No nepotěšilo by vás to? 🙂

Pro cestovatele přírodou je nejtěžší zvládnout na Islandu jejich otvíračku. Končí totiž dřív, než se stihnete do města vrátit, a začíná dlouho poté, co z něj plánujete odjet. Stejné jsme to měli i ve městě Egilsstaðir.

Na recepci však nikdo nebyl ani ráno, a tak jsme hledali, komu bychom za strávenou noc mohli zaplatit. Naštěstí nám kdosi poradil, že máme dojít do Visitor’s center. Tam jsme zaplatili požadovanou částku a do automatu pak zaregistrovali svou SPZ společně s číslem účtenky. Kdybychom to neudělali, nejspíš by si nás našli. Jojo, český instinkt se tady nevyplácí.

Třetí den jsme nejprve zamířili k přírodnímu bazénku Seljavallalaug. Od parkoviště je vzdálen asi jeden kilometr a vede k němu příjemná cestička skrz malou říčku. Voda v bazénu není úplně teplá jako jinde, jde totiž o malý přítok a velký bazén, nicméně to vynahrazuje svou netradiční rozlohou, díky níž se dá v bazénu i plavat. Nedostatkem se zde může jevit (kromě množství lidí) akorát převlékací domeček, který uvnitř vypadá jako sídlo bezdomovců. Kdo ale není cimprlich, návštěvu si užije.

První noc ve stanu jsme přečkali. Možná mírně podchlazení, ale živí a pokračovali jsme obhlídnout nedaleký gejzír Geysir. Celá oblast opět mírně pokuřuje. Samotný Geysir, po němž všechny gejzíry světa převzaly své jméno, je už dnes jen pouhé nečinné jezírko, zato gejzír Strokkur se předvádí co deset minut.

Ano, vidíte správně, byli jsme na Islandu. Proč? No proto, že je to teď nějak fenomén a hlavně proto, že jsme tam ještě nebyli a jednou se to přece udělat musí, žejo. 🙂 Dohodli jsme se s několika přáteli, že pojedeme hromadně, z čehož je určitě všem jasné, že jsme nakonec odjeli pouze ve třech. 🙂 Musím tedy ještě přiznat, že další dva kamarádi jeli v jiném autě po vlastní trase, ale dá se to počítat? 😀