Island – den druhý

První noc ve stanu jsme přečkali. Možná mírně podchlazení, ale živí a pokračovali jsme obhlídnout nedaleký gejzír Geysir. Celá oblast opět mírně pokuřuje. Samotný Geysir, po němž všechny gejzíry světa převzaly své jméno, je už dnes jen pouhé nečinné jezírko, zato gejzír Strokkur se předvádí co deset minut.

Strokkur

Následoval mohutný dvoufázový vodopád Gullfoss. Konečně nám zde na chvilku vysvitlo i sluníčko, a tak jsme měli na fotkách i trochu barvy, než jsme však obešli obě vyhlídky, stihli jsme i pořádně zmoknout. Jojo, jak jsem říkala, že počasí v Londýně se dokáže změnit za půl hodiny a v Irsku za deset minut, tak Island je oba předčil. Stačí tři minuty a je po dešti (jupí!), ale i po slunci :(. Nicméně zpátky ke Gullfossu. Můžete jej vidět nejen z horní vyhlídky, ale dá se dojít až přímo k vodě, pokud vám nevadí menší sprška z vodopádu. Ale kdo by to řešil, když prší téměř neustále. 😀 To množství vody je neuvěřitelné.

Gullfoss

Za celkem pěkného počasí jsme dojeli k dalšímu přírodnímu koupání, tentokrát šlo o Hrunalaug Hot Spring. Musím říct, že šlo o místo doslova kouzelné! Abychom se tam dostali, museli jsme sjet z hlavní silnice, místo chvilku hledat, ale o to kouzelnější to pak bylo. Od parkoviště se šlo asi 50 metrů. Jezírko je malinké, ale jelikož je turisty ještě ne tolik objevené, dalo se tam krásně vykoupat. Kromě několika Čechů jsme tu nikoho jiného nepotkali. Toto místo skutečně doporučuji. Snad nejhezčí je tu chaloupka s drnovou střechou, ve které se můžete převléknout nebo schovat před případnou změnou počasí sebe i oblečení. To mimochodem potkalo i nás. Opět nás zastihly kroupy, jenže toho, kdo si lebedí v teplé vodě, to jen sotva rozhází. 😀

Hrunalaug Hot Spring

Z důvodu nepřízně počasí a nabitého denního programu jsme přeskočili vodopád Hjálparfoss a s malou zastávkou u skanzenu Þjóðveldisbær jsme pokračovali k vodopádu Haifoss. Ten považuji za nejhezčí zážitek z celé dovolené. Musí se to totiž brát jako celek, cesta i cíl. Upřímně, nemít Dustera, asi bych si na tu cestu netroufla, i když jsme cestou potkávali naprosto normální nízká auta, která cestu zvládla také bez obtíží. Jde o cca osmikilometrovou cestu mimo hlavní silnici. Nejprve štěrkovou a dejme tomu rovnou, později štěrkovou s výmoly a kameny, po které prostě musíte jet krokem. Cestou navíc pršelo, takže je vhodné vyhýbat se kluzkému bahnu. I všudypřítomným ovcím. Úžasné dobrodružství! 😀 Cestu jsem si výborně užila, nekecám! Výzva je i potkat auto v protisměru. Po příjezdu jsme museli ještě asi pět minut počkat v autě, než přejde slejvák (to vás Island naučí – počkej si a bude hezky :D), načež jsme opustili bezpečí vozu. Samotný vodopád je úchvatný! Objevíte se v pustině, kde široko daleko je jen holá skalnatá pláň pokrytá mechem a vodopády propadající se hluboko pod vás. Opravdu nemám slov k neposkvrněné nádheře toho místa.

Haifoss

Po tomto zážitku jsme vynechali návštěvu údolíčka Gjáin, kam smí auta pouze s pohonem 4×4, my jsme měli na jeden den dobrodružství až až. Přeskočili jsme i další vodopády Þjófafoss, Urriðafoss a Gluggafoss – prostě je těch vodopádů hodně a čas je omezený. A den jsme zakončili u slavného vodopádu Seljalandsfoss. Zde se platí parkovné. Opět jsme mokli, ale jelikož šlo o dnešní poslední věc na seznamu, rozhodli jsme se nečekat a navštívit ji i přes nepřízeň počasí. Krásný vodopád s jedinečnou výhodou – lze jej obejít i zezadu. Na padající vodu by se člověk vydržel dívat hodiny. Uhrančivé.

Seljalandsfoss

Opět promočení jsme začali řešit, kde složíme hlavu. Jelikož nepřestávalo pršet a opět bylo velmi chladno, stavět stan se nám moc nechtělo. Tím spíš, že jsme byli nevyspalí už z předešlé noci. Hostelů v okolí bylo poskrovnu, navíc měli šílené ceny. Rozhodli jsme se tedy pokračovat do kempu, který sice neinzeroval možnost přespání v dřevěných chatičkách, nicméně podle fotek tam malá šance byla. Najednou jsme však minuli ukazatel s nápisem „NiceHostel“. To nás donutilo otočit auto o 180° a jít se zeptat, zda by neměli volný pokoj pro tři. Strop jsme si stanovili na 1000 Kč za osobu. Mexičanka na recepci se nejdříve tvářila, že volno nemají, nicméně se kvůli nám došla zeptat, zda by se někdo z třílůžáku kamsi nepřesunul, a bylo rozhodnuto. Přimhouřili jsme i oči nad osmdesáti korunama, o které cena pokoje převýšila námi určený strop, protože v ceně byla i snídaně. Nyní v teple a s veškerým komfortem jsme si usušili všechny věci, ráno se krásně nadlábli a mohli vesele pokračovat dál.

Seljalansfoss zevnitř

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *