osobní blog nejen o cestování
Odkazy
Další odkazy
O mně
Po létě stráveném na táboře v Americe a osmi měsících v židovské rodině v Londýně jako au-pair jsem začala víc cestovat a své zážitky se snažím zprostředkovat druhým skrz mé články.
Odkazy
Další odkazy
O mně
Po létě stráveném na táboře v Americe a osmi měsících v židovské rodině v Londýně jako au-pair jsem začala víc cestovat a své zážitky se snažím zprostředkovat druhým skrz mé články.
Na úterý jsme měli koupené lístky do Pisy, a tak jsme téměř neoznačeným autobusem s nefunkčními pásy a flekatými sedačkami v devět hodin opustili Florencii.
Po příjezdu do Pisy nás obklopil klid a mír. 😀 Na rozdíl od přelidněné Florencie s turisty uvězněnými v centru zde byly stromy, domy nebyly nalepené na sobě a celkově město působilo pohodovým dojmem.
Tentokrát jsme se vydali po stopách Brownova Inferna. Jelikož jsme již měli za sebou Řím, Miláno i Veronu, zbývající Florencie a Benátky nám nedaly pokoj. Opět jsme si tedy zařídili ubytování i dopravu a mohli jsme vyrazit.
Pokračovat ve čtení
Čtvrteční den patřil Milánu. Po přejezdu italských hranic člověk také hned pozná, že už není ve Švýcarsku. Narozdíl však od prapodivných francouzských pravidel se zdá, že Itálie pravidla nemá. Nicméně tento chaos funguje.
Pokračovat ve čtení
Ze Ženevy se naše cesta ubírala na jihovýchod k nejvyšší hoře Evropy – Mont Blanc. Jakmile jsme přejeli francouzské hranice, nevěřila jsem vlastním očím, že je to tolik poznat.
Pokračovat ve čtení
V pondělí bylo na programu hlavní město – Bern. Když jsme do něj vjížděli předměstími, vybavila se mi naprosto podobná ulice v Liberci. Nepříliš časté tramvaje uprostřed a silnice lemovaná stromy a rodinnými domky. Už když jsme sjížděli na parkoviště u centra, byl na město krásný pohled. Centrum je totiž za řekou, přes kterou vede obrovský most, pod nímž lze také zahlédnout medvědy, kteří zde mají svůj výběh. Medvědi jsou znakem celého Bernského kantonu.
Pokračovat ve čtení
Tentokrát jsme se rozhodli navštívit kamaráda ve švýcarském Luganu a při této příležitosti poznat Švýcarsko a okolí. Jelikož jsme toho měli v plánu hodně, rozhodli jsme se cestovat autem na vlastní pěst. Na základě internetových článků a doporučení jsme si vyhledali místa, která chceme navštívit, podle nich jsme si pak načtrtli trasu, kudy pojedeme. Nakonec zbývalo si ujasnit, kolik času kde chceme strávit, abychom si dle toho mohli objednat ubytování, vyhledat městská parkoviště, jelikož se ve Švýcarsku nesmí parkovat na ulici a mohli jsme vyrazit.
Pokračovat ve čtení
Druhý den jsme začali návštěvou Kolosea, které je vážně fascinující. Velikost, význam a celková atmosféra místa je okouzlující.
Pokračovat ve čtení
Co se Vám vybaví, když se řekne „Řím“? Mně se nikdy nevybavilo to, co Řím doopravdy znamená. Popravdě řečeno, skutečnost byla od mých představ daleko. A ačkoli byl můj postoj v Římě – víckrát se sem vrátit nemusím, dnes si říkám, že to vlastně bylo krásné město. A to jsem odjela teprve před dvěma dny. 🙂
Pokračovat ve čtení
Na čtvrtek jsme měli zarezervované auto v půjčovně na letišti, kam nás Igor dovezl autem. Po vyřízení formalit, při nichž se nevyskytl žádný problém, jelikož se za nás Igor, jakožto místní zaručil, jsme nasedly do auta a vydaly se směr poloostrovy Iveragh a Dingle.
Pokračovat ve čtení
Úterý bylo vyhrazené pro koupený zájezd z Dublinu k Moherským útesům. Tříhodinová cesta nás provezla vnitrozemím, které nebylo zas tak úchvatné, jak člověk v Irsku čeká. Moje představa zelených luk s pasoucími se ovcemi byla zničena políčky a loukami s krávami ohraničenými nízkými stromy a keři. Jak jsme se blížili k západnímu pobřeží, příroda se začínala měnit. Stromů ubylo a louky byly ohraničeny nízkými zídkami. Jak nám bylo průvodcem řečeno, je to proto, že zem je hrozně neúrodná, a tak z ní lidé postupem let vždy vyndávali kameny na stranu, podél svých polí.
Pokračovat ve čtení