Tentokrát jsme se rozhodli navštívit kamaráda ve švýcarském Luganu a při této příležitosti poznat Švýcarsko a okolí. Jelikož jsme toho měli v plánu hodně, rozhodli jsme se cestovat autem na vlastní pěst. Na základě internetových článků a doporučení jsme si vyhledali místa, která chceme navštívit, podle nich jsme si pak načtrtli trasu, kudy pojedeme. Nakonec zbývalo si ujasnit, kolik času kde chceme strávit, abychom si dle toho mohli objednat ubytování, vyhledat městská parkoviště, jelikož se ve Švýcarsku nesmí parkovat na ulici a mohli jsme vyrazit.
Německé dálnice jsou zdarma, Švýcarskou dálniční známku jsme si opatřili předem a čtvrthodinový průjezd Rakouskem jsme učinili mimo dálnici. Vyjeli jsme ráno, cesta byla klidná, počasí pod mrakem takže se dá říct, že konec března je na cestování ideální. Menší kolonu, cca 25minutovou, jsme potkali akorát když jsme jeli kolem Mnichova, kde spadl kamion do strouhy.
Po třetí hodině odpoledne jsme tedy konečně dorazili ke katedrále St. Gallen. Auto jsme zaparkovali na předem vytipované parkoviště a vydali se na průzkum města. Městečko bylo malé a klidné. Typická švýcarská architektura byla vidět na každém kroku. Zdálo se, že v poslední březnový pátek ve 3 hodiny odpoledne už nikdo nepracuje. Restauračky zavřené, nikde nikdo, pouze na hlavních ulicích se daly potkat nějací lidé. Došli jsme až ke katedrále, která nás na první pohled překvapila netypickým umístěním hlavních dveří. Nebyly totiž vpředu mezi dvěma hlavními věžemi, jako to má např. Chrám sv. Víta, nýbrž se nacházely po pravé straně hlavní lodi katedrály. Poté co jsme vešli dovnitř, všimli jsme si, že právě pod věžičkami je umístěný oltář, a tak tam opravdu nemohli postavit dveře, ale stejně. Vnitřek však byl moc krásný. Celý vyvedený do bíla se zelenými malbami na stropě a zlatým zdobením. Pokud budete mít cestu kolem, stojí za to se tam zastavit.
Po hodině už jsme mířili zpět k autu, protože ve městě jsme si toho víc nenaplánovali a také proto, že jsme po celodenní jízdě byli unavení. Průjezd Lichtenštejnskem jsme tedy ani moc nevnímali, jen sledovali GPS k vytouženému hotelu. S čím jsme ale nepočítali, bylo, že nás cesta povede výš a výš do hor klikatým městečkem se 180° zatáčkami. Když už jsme projeli tunelem kamsi doprostřed hor, objevil se před námi sníh a my zjistili, že naše ubytko je ještě o x-set metrů výš a dá se tam dostat pouze úzkou cestičkou pro jedno auto podél hory a srázu, v jednom místě dokonce vyztuženou dřevěnými trámy. Odměnou za krkolomnou, strmou a klikatou cestu vzhůru nám však byl příjemný a klidný hotel s krásným výhledem na nedaleké hory pokryté zbytky sněhu.
Další den jsme sjížděli za slunečného počasí do centra Vaduzu a zjistili, že jsme byli ubytovaní až nad mraky. Ve Vaduzu jsme obešli všechna místa, která jsme měli na seznamu, přičemž se nám stejně nejvíc líbil celkový pohled na město s horou za zády. Překvapilo mě množství vinic kolem domků a vylidněné uličky. Samotné centrum města bylo již plné lidí, především turistů, přičemž stačí obejít radnici zezadu a naskytne se vám pohled na krásnou stezku podél potůčku vysázenou kvetoucími stromy. Podobné je to pak i v Balzers, kde jsme se zastavili pouze na obhlídku hradu na kopci. Celé Lichtenštejnsko jsou vlastně z poloviny hory, takže na města už toho moc nezbývá.
Obejít Vaduz jsme to zvládli za dopoledne, takže k Rýnským vodopádům jsme přijížděli už kolem půl třetí odpoledne. Tam byl turistický ruch viditelně větší, koneckonců bylo skoro letní počasí, takže se nebylo co divit. Po důkladné prohlídce vodopádu ze všech vyhlídek, projití nádvoří zámku, který stojí v jeho těsné blízkosti a vyfocení spousty fotek jsme zakončili den v opět zamluveném hotelu, tentokrát stylizovaného do typického amerického motelu.
Na druhý den jsme navštívili Curych a Lucern. Co se týče Curychu, za návštěvu stojí hlavně St. Peterskirche, kde se nachází věžní hodiny s obrovským ciferníkem. Dále pak katedrála Grossmünster, která měla stejně jako Svatý Havel zvláštně hlavní vchod z boku a na jejíž vyhlídku jsme bohužel nešli, protože probíhala jakási mše, a tak jsme vyšli alespoň na Lindenhof, což bylo první osídlené místo v Curychu a dnes se zde nachází park s vyhlídkou na město. Za zmínku pak stojí ještě procházka kolem řeky nebo ulice Bahnhofstrasse, což je dá se říct curyšská „pařížská“ a je tam stejně jako v té pražské skoro prázdno. Celé město působilo tak nějak šedivě. Šedivé domy, šedivé ulice, šedivá obloha, šediví lidé…
Další zastávkou byl Lucern a musím říct, že pokud byste měli ve Švýcarsku navštívit pouze jedno jediné místo, vyberte si právě ten. Opět je to menší město, ale opravdu nádherné. Nehledě na to, že jsme měli zatažené počasí, stálo to za to. Dřevěné mosty nad řekou, barevné spořádaně vyrovnané domky, výhled na zámek Gutch, ale nejlepší byla promenáda podél řeky – otevřený prostor s výhledem na proslulý most Kapellbrücke, podél vysázené stromky, kavárničky, kam si člověk může sednout a užívat si pohodu klidného města, opravdu doporučuji. Lepší dojem zde dělaly hlavně viditelné zelené plochy, které v Zurichu nebyly tolik na očích.
Jelikož však je i Lucern nevelké město, zbývalo nám odpoledne pár hodinek, které jsme využili k okružní jízdě podél přilehlého jezera. A musím říct, že to byla fakt krása. Rovnou jsme pak zajeli k rezervovanému ubytování, což byl hotel v horách, i když ne tak prudkých, jako první hotel. Tohle však bude nejspíš jediný hotel, který bych nedoporučila, ačkoli se mu nedá nic vytknout. Dvoupokojové ubytování s výhledem na Lucern i jezero, díky našemu cestování mimo sezónu byl hotel také málo obsazený, takže byl klidný, osobně jsem se tam ale necítila dobře a lépe mi bylo, až když jsme druhý den hotel opustili.
Jezera, kolem kterých jsme cestou projížděli, jsou průzračně čistá a s horami na pozadí dělají dokonalý pohled. Celkově musím říct, že jezera ve Švýcarsku jsou krásně modrozelená a čistá, totéž řeky, zatímco u nás jsou spíše kalné rybníky a hnědé řeky, ze kterých by se člověk jen nerad napil. Těsně kolem jezer se jezdí mnoha tunely a především podél skal. Ale musím říct, že při porovnávání cest ve Švýcarsku a v Irsku, tak na mnoha místech se mi zdálo bezpečnější Irsko. Při projíždění podél hor, skal a srázů bylo v Irsku často místo pouze pro jedno a půl auta, ale ve Švýcarsku pouze pro jedno.
Zajímá-li Vás sever Švýcarska i z jiného úhlu, přečtěte si také články mého manžela – o Lichtenštejnsku, o Vaduzu a Rýnských vodopádech nebo o Curychu s Lucernem.