Irsko – Dublin

Už od začátku byl výlet do Irska hektický. Nejen, že jsme se s kamarádkou nejdříve vůbec nemohly dohodnout na termínu a pak na destinaci naší dovolené, ale pak se ukázalo, že o víkendu, v jehož neděli jsme měly odlétat na daný ostrov, se koná firemní akce od nás z práce kdesi u Nového města na Moravě. Znamenalo to tedy, že v neděli jsem musela brzy vstát, poprosit kohosi, kdo byl po propařené sobotní noci ráno vzhůru a schopen řídit, aby mě odvezl na vlakové nádraží.
Po několikahodinové cestě jsem se konečně dostala do Prahy, sešla se s kámoškou, ona si ke mně na byt dovezla věci, já si dobalila a přebalila tašku a vyrazily jsme na letiště.

Po přistání jsme hledaly správný bus, který by nás odvezl do centra, kterýžto jsme sice našly, nicméně jakmile jsme dojely na konečnou, tak nějak nás to přesvědčilo v tom, co už jsme tušily. Nasedly jsme na správný autobus, nicméně ve špatném směru. V hrozném slejváku jsme pak tedy počkaly asi 15 minut na zastávce, než daný autobus ukončil přestávku a rozjel se směr centrum Dublinu. Nebyly jsme však naštvané a rozladěné, protože jsme díky tomu měli možnost obdivovat krásnou obytnou část Swords Manor na severu města.

Z výstupní stanice autobusu už najít předplacený Jacobs Inn Hostel nebyl problém. Po ubytování se jsme vyrazily do ulic (ačkoli už bylo po desáté hodině večerní). Dostaly jsme se krásnou nejznámější dublinskou ulicí O’Connel Street až do čtvrti Temple Bar, která je vyhlášená svými typickými Irskými puby. Cestou po Temple Baru jsme potkávaly krásné malé hospůdky, kam se však vždycky narvalo neuvěřitelné množství lidí, takže tam nakonec nebylo k hnutí. Bylo však skvělé poslouchat živou hudbu, a tak jsme na chvíli vlezly do baru s kytaristou, který hrál cover verze moderního popu později do hospůdky, kde se linuly neznámé irské rytmy a nakonec jsme se usadily v nejvyhlášenější hospodě The Temple Bar, kde hráli známější krásnou irskou a americkou hudbu. Bylo již pozdě, a tak jsme si nic nedaly, jen se chvíli kochaly neuvěřitelnou atmosférou skotačících a zpívajících lidí.

Druhý den jsme si chtěly projít město se zdarma prohlídkou pro turisty, část jsme s nimi dokonce absolvovaly, například Dublinský hrad, jenže průvodce nedokázal udržet naši pozornost přes všudypřítomnou zimu a neustálý drobný čtvrthodinový déšť, který se opakoval každých cca 15 minut. Tím pádem jsme prochladly a raději se došly převléci a zbytek města prošly po vlastní ose. Město, kterým jsme procházely, však bylo špinavé, smradlavé a viděly jsme neskutečně moc bezdomovců, kterým dokonce v pondělí večer i rozdávali na ulici jídlo a oblečení.

Dublinský hrad

Poté, co jsme zhlédly nejdůležitější památky, jako pěknou O’Connell Street, nákupní Grafton Street, General post Office, City Hall, Bank of Ireland, The Spire, krásný Christ Church a architekturou podobnou St. Patrick’s Cathedral, se Martina zkontaktovala s jedním Kolumbijcem, jež žije v Dublinu a ten, jakožto pracující v Trinity College, nás dostal dovnitř i na Book of Kells, aniž bychom platily vstupné 10€.


Kromě Trinity College, jsme však nikde nebyly uvnitř. Centrum jsme prošly skoro 3x, ale nic nás nelákalo, nic nás pořádně nezajímalo a vysvětlujeme si to tím, že se nám to město prostě nelíbilo. Pár světových měst už jsme totiž navštívily a můžem tedy srovnávat.
Kolem vody je hezká procházka, ale řeka není příliš široká a město působí nižším dojmem, než například Londýn. Nejvíce se mi na městě líbila architektura, která byla podobná anglické, a přitom docela jiná a uchvátily mě ty typicky irské hospůdky s irskými rytmy, které jsme navštívily i druhý večer, kdy jsme konečně také ochutnaly pivo za 6,95€.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *