Postřehy ze života v Londýně

Tuto sérii článků bych ráda věnovala tomu, co jsem v Anglii zažila a co bych doporučila. Doporučila bych vlastně všechno, protože každý zážitek a zkušenost se hodí, ale pojďme se na to podívat trochu podrobněji.

Zpočátku jsem v Anglii nikoho neznala a chodila ven nejdříve sama. Později jsem se vždy přidala k někomu, kdo na Facebooku přidal do skupiny Aupair in London příspěvek, že jde ven a sejdeme se tam a tam. Potkala jsem lidi z celé Evropy. Dvakrát jsem navštívila i sraz Aupairek Oh!Pairs, kde jsem se setkala i s českými děvčaty, větší přátelství však mezi námi nevzniklo. Tři měsíce jsem se tedy věnovala hlavně zvykání si na prostředí, objevování města a zlepšování angličtiny. Až po třech měsících jsem potkala tři holky, díky kterým se můj pobyt v Anglii stal nezapomenutelným a plný skvělých zážitků. Protože to byla Slovenka a dvě Češky, mohla jsem své dojmy konečně vyjadřovat v češtině a zážitek byl o to silnější. Tím spíš, že všechny jsme měly podobné zájmy, věk i vystudovanou školu. Od té chvíle jsem začala objevovat Anglii úplně jinak. Navštěvovaly jsme, co jsme mohly, jezdily na výlety a díky tomu, že jsme bydlely nedaleko sebe, jsme se mohly občas vídat i v týdnu.

Pravidlo číslo jedna – pokud někdo jedete do cizí země, doporučuji si najít přátele, kteří mají podobné smýšlení a nejlépe i stejnou řeč. Většinou to sice budou lidi z vaší matičky země, ale co se zpočátku zdá jako nevýhoda, je vlastně to nejlepší, co se může stát. Budete si s nimi více rozumět a rádi s nimi budete trávit čas. Obzvláště, pokud v Anglii teprve začínáte, nepříjemný pocit z cizího prostředí vám to maximálně usnadní! A vůbec se nebojte, že nepoznáte nové lidi, protože ve dvou (či více lidech) se seznamuje mnohem snáze! Samozřejmě se ale nesmíte bavit pouze mezi sebou. Dle mého názoru lidi, kteří ze zahraničí odjíždějí zklamaní, se snažili vše lámat přes koleno, chtěli zlepšovat svou řeč tím, že se bavili výhradně s cizinci a zapomínali na ostatní lidské potřeby, jako je třeba pochopení. Toho se vám od lidí s jiným jazykem a kulturou dostane jen hodně těžko, obzvlášť neumíte-li se zatím ještě přesně vyjádřit.

Přesně jak doporučoval můj manžel zde, vyplatí se udělat si jízdenku u železnice, a tím pádem získat někde dvě vstupenky za cenu jedné. Využila jsem to až při své třetí návštěvě Londýna a nemůžu si to vynachválit. V době, kdy jsem v Londýně trávila čas jako au-pair, jsem využívala především stejné slevy 2for1, akorát byly umístěny na obalech od cereálií nebo sušenek. Tehdy jsem Travelcard nevlastnila, a tak jsem musela využívat těchto slev.

Někteří průvodci doporučují cestovat po Londýně spíše autobusem než metrem, pokud chcete ušetřit. Mno, v zásadě mají pravdu, nicméně cesta od mého domu do centra trvala metrem 20 minut, kdežto autobusem hodinu. To si pak už člověk rozmyslí, jestli si připlatí nebo ne. Rozhodně se ale vyplatí zařídit si OysterCard, jedete-li na delší pobyt.

Nejvíce jsem poznala národnost Italů. A kromě toho, že jsou neuvěřitelně přátelští, vřelí a vtipní, mají tendenci se smečkovat. Žádnou jinou národnost jsem nepotkala takhle pohromadě jako Italy. Italové v Londýně znají hlavně Italy, chodí ven s Italy a baví se sice i s ostatními, ale především jsou s Italy. Nic proti tomu, ale ten jejich způsob například „dochvilnosti“ by nejspíš jiné národy asi netrpěly. Jednou jsem na tři Italy čekala na zastávce metra hodinu a půl a nebýt toho, že to bylo na konci světa v divočině a kvůli výlukám nejezdilo skoro nic, už bych tam dávno nebyla.

Díky hostitelské rodině jsem navštívila kurz vaření tří rychlých večeří v řetězci Waitrose. Bylo to super! Pracovali jsme ve dvojicích a vždy jsme nejdřív viděli ukázku na jevišti jako v divadle a poté jsme si to šli zkusit sami do vlastních kuchyněk. Vařili jsme salát s mangem a krevetami, asijské pesto s nudlemi a kuřecím plátkem a nakonec jehněčí s pečenou zeleninou.

Zvláštností v mé rodině, což nepatřilo ani mezi židovství, ani mezi britské speciality, bylo, že jsme neměli rychlovarnou konvici, ale speciální kohoutek u dřezu, ze kterého tekla vařící voda. Nevím proč, prostě to tak bylo. Naproti tomu s anglickou specialitou – dva kohoutky, jeden pro teplou a druhý pro studenou vodu – jsem se za osm měsíců nesetkala.

Nakupovat oblečení jsem chodila zásadně do Primarku. Dodnes mám některé oblíbené kousky ve skříni. Všechno ostatní, kam jsem vkročila, pro mě bylo nemyslitelné. Především cenou.

Obcházela jsem v Londýně i Free Walking Tour, abych se něco zajímavého dozvěděla. Co teď vím třeba o královské rodině? No, že královna nesmí mít vytesanou sochu, dokud stále žije, nebo že jakmile královna zemře, automaticky se Charles stane králem a změní se hymna z „God save the Queen“ na „God save the King“. Všechno důležité už je na tento okamžik připravené.

Stejně jako Florencie má svůj sloup na Náměstí republiky, má i Londýn své místo, odkud jsou počítány všechny vzdálenosti. Nachází se na Trafalgar Square.

V parcích v oblasti City se kolem oběda objevují lidé v kvádrech a sukýnkách, kteří jen tak na lavičce v parku poobědvají koupený sendvič a u toho si čtou nebo povídají s kolegou. Je to tam naprosto běžná věc. Žádné vysedávání po restauracích. Teplé jídlo si tam lidí dávají hlavně k večeři, ale k obědu stačí bageta.

Hodláte-li navštívit lokace z filmů, můžu vám to jedině doporučit. O Notting Hillu si můžete přečíst v článku o Londýně. Westminsterské opatství, které je zmiňováno například v Šifře mistra Leonarda, snad navštíví každý i bez toho, že by tam zamířil zrovna kvůli tomu. To se týká také ostatních tradičních míst, jako je Buckinghamský palác nebo Trafalgar square. Jdeme ale na ostatní místa. Máte-li rádi britského seriálového Sherlocka, můžete navštívit několik míst, kde se těchto pár dílů natáčelo. Seznam je zde. Já navštívila jejich dům, který ale nesídlí na Baker Street, nýbrž v Camdenu na 187 North Gower Street. A nemocnice, ve které Sherlock pracuje a kde také skočil ze střechy, se jmenuje St. Bartholomew‘s Hospital.

A co se týče Harryho Pottera, kromě Děravého kotle na Leadenhaal Marketu a samozřejmě nástupiště 9 a ¾ na King’s Cross se můžete vydat ještě na krásný Millennium bridge, který byl v sedmém díle zničen. Ve skutečnosti je z něj však nádherný pohled na St. Paul’s Cathedral.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *