Rozhodli jsme se tentokrát navštívit státy Beneluxu, a jelikož se loni dovolená autem osvědčila, vybrali jsme si tento způsob cestování i letos. Víme totiž, že v této oblasti není pouze jedno město, které stojí za to, ale celá oblast je něčím zajímavá. Stejně jako loni jsme si za pomoci nejrůznějších internetových článků naplánovali dopředu celou dovolenou (nejlepší web, který vždy využívám, je cestyposvete.cz), tentokrát jsme si však zarezervovali pouze první noc po dojezdu autem a další dvě noci v Amsterdamu, jelikož tam je ubytování drahé a den předem bychom nemuseli nic kloudného sehnat. Zbytek byl čistě variabilní a záležel na situaci.
Nakoupli jsme jídlo cca za 2.000 Kč, sbalili vše potřebné, včetně mnohých zbytečností, které bychom si vůbec nebrali v případě, že bychom cestovali jiným způsobem, a v sobotu ráno vyrazili. Cesta přes Německo byla mnohem lepší než loni, jelo také méně aut a za Hannoverem se začaly objevovat první větrné mlýny.
Po dojezdu do prvního ubytování v městečku Harskamp jsem byla okouzlena zdejší architekturou. Nádherné vysoké domečky s bezchybně upravenou předzahrádkou a s oknem do obýváku velkým jako výloha obchodu. V každém takovém okně byly vystaveny různé květiny či keramické nebo dřevěné postavičky. Městečko jsme si v podvečer i prošli a nemohli se vynadívat. Musím uznat, že první dojem byl úžasný. Trochu mi to připomínalo architekturu Anglie. Sice nebyla tak bytelná, zato ale byla hezčí.
Ubytování jsme měli zamluvené u pána, který při našem příjezdu nebyl doma, ačkoli měl dům s penzionem kompletně odemčený. Po chvilce si to majitel přifrčel na kole a zavedl nás do pokoje, abychom se konečně mohli ubytovat. Celý večer a ráno jsme pak slyšeli zpívat hrozně moc ptáků. Jelikož jsme pak na snídani dostali jídlo typické pro jakékoli jiné ubytování (šunku, sýr, marmeládu, vejce, čaj, kávu…), rozhodli jsme se, také díky vlastním zásobám, již snídaně v hotelech nevyužívat. Zmíním však úžasný sladký chléb, který jsme tam ochutnali, a nikdy víc se s ním nesetkali.
Druhý den jsme podle plánu vyrazili do cca půl hodiny vzdáleného města Naarden, které pro nás jakožto Čechy bylo příjemnou povinností. Je zde totiž pochován Jan Amos Komenský. Zaparkovali jsme zdarma před opevněným centrem a vydali se přes vodu.
Město bylo skutečně krásné a neskutečně klidné. Bylo už po 9. hodině, ale v ulicích jsme potkali jen minium lidí. Navštívili jsme Dvorec Uherského Brodu, kde má Jan Amos svou bystu, a obdivovali ulice kompletně vydlážděné cihlami.
Bylo zde úplně vidět, jak sem vůbec nezapadají moderní auta. Velikost ulic jim totiž nebyla přizpůsobená. Když pak stála auta podél obou stran ulice, prostor se rapidně zmenšil. Docela chápu, že sem smějí vjíždět pouze místní.
Toto městečko skutečně stojí za návštěvu. My zde strávili jen hodinu a půl, protože jsme se nedostali na prohlídku Komenského muzea, které otevírá až ve 12h, a to už jsme chtěli být někde jinde. Konkrétně v Zaanse Schans, kam jsme dojeli na placené parkoviště a zdarma si mohli projít vesničku plnou starých a funkčních větrných mlýnů s nejrůznějšími atrakcemi. Zpětně musím potvrdit, že to byl asi nejlepší zážitek z celé dovolené. Bez zakoupeného lístku jsme sice nemohli do muzea a do pár vybraných mlýnů, mohli jsme si ale vlastnoručně vyrobit horkou čokoládu, ochutnat nejrůznější druhy ovčích, kozích a kravích sýrů nebo se poučit o výrobě dřeváků. Také jsme na vlastní oči viděli, jak se díky větru, resp. mlýnu může nadrtit koření. Celá oblast byla plná turistů ze všech koutů světa a vůbec se nedivím. Návštěvu tohoto místa rozhodně doporučuji všem. V areálu je i spousta obchodů se suvenýry nebo rozhledna na podmáčené louky.
Nabití energií jsme prohlídku ukončili kolem čtvrté odpoledne a pak přemýšleli, co teď. Náš plán zahrnoval už jen odjezd na ubytko, což by však byla škoda, jelikož den ještě neskončil. Nakonec jsme se rozhodli pro Den Haag a udělali jsme více než dobře. Město totiž nestojí za víc než hodinku času a vlastně možná ani to ne. Na mnoha místech se opravovalo, kopalo a stavělo, takže se chodilo po improvizovaných dřevěných deskách, a jediné, na co musím upozornit, je krásné vodní jezírko s vodotryskem s pěkným štěrkovým nábřežím vysázeným stromy a narcisy. Stojí za to ale ty nervy s dojezdem na parkoviště, přičemž město je vybudované a označené chaoticky, a odměnou je vám pohled na příšerné rádoby moderní budovy? Rozhodněte se sami. Samotné parkoviště jsme pak asi 2x přejeli, jelikož vjezd byl umístěn hned za křižovatkou, přičemž poprvé jsme si jej nevšimli a podruhé se k němu z opačného směru najet nedalo. K nejvzdálenějším místům označeným na mapě jsme se pak ani neobtěžovali a vrátili jsme se skrz zajímavé nákupní centrum k autu, a poté zpět na sever do ubytování v Amsterdamu.
Od hotelu jsme do centra města museli dojet městskou hromadnou dopravou a mohli jsme si vybrat mezi tramvají nebo metrem, které jezdí po stejné koleji. Museli jsme ale přijít na to, jak si koupit v automatu lístek. V Nizozemsku se totiž často nedá platit hotovostí, ale musí se použít karta. Horší je, pokud automat kartu nechce načíst, což se nám stalo cestou z města a museli jsme jít na další zastávku, kde už automat fungoval. Amsterdam byl také vydlážděn cihlami a na rozdíl od žulových dlažeb se na nich netvořily vlny. Po vystoupení z metra nás však nemile překvapil nepořádek v ulicích. Horší než odpadkové pytle položené všude možně po ulicích byly odpadky pohozené všude jinde. Vysoké domy podél kanálů však tuto podívanou vynahradily. Typický Amsterdam. K tomu patří také obrovské množství kol připevněných ke všemu, k čemu se jen dalo. Město však kolem 10 hodiny dopoledne bylo docela prázdné a lidé se začali objevovat až po poledni.
Slavnou Čtvrť červených luceren jsme nejprve přešli – patrně proto, že dopoledne se nikde nic ani nikdo neprodává – a poté jsme ji museli chvíli hledat, načež jsme narazili na obchody se slečnami pouze v ulici kolem kostela Oude kerk. Zajímavý paradox. Nicméně se všechny tvářily docela otráveně, asi to nebude moc veselé povolání. Zažili jsme i pár smrtících okamžiků, protože cyklisti zde jezdí neuvěřitelně rychle na to, že jsou všude chodci, a ohrožují tak bezpečnost všech na každém kroku. Opravdu doporučuji dávat si pozor, protože je to nezvyklé a nebezpečné. Díky cihlovým cestám a domům celkově město působilo trochu hnědě, ale v době kvetoucích stromů musí být pohled na kanály jistě hezčí.
Navštívili jsme například náměstí Dam s Královským palácem a Obeliskem, most Magere Brug, okouzlující hrad Waag i dům Anny Frankové, kde byla největší koncentrace turistů. Stavili jsme se i na malebném náměstí Rembrandtplein, kde stojí Rembrandtova socha a můžete se tu vyfotit se sochami mušketýrů a vojáků. Nakonec jsme se vydali k muzeu Rijksmuseum a snažili se vyfotit u oblíbené cedule „I amsterdam“, což přes množství lidí nebylo dost dobře možné.
Cedule se však nachází na krásném náměstí Museumplein, které stojí za to si celé projít. Konečně prostor se zelenou loukou, stromy, jezírkem s kachnami, na kterém člověk rád stráví trochu času. Mimochodem marihuana byla cítit v každé druhé ulici, kterou jsme procházeli. Zahlídli jsme také domky, které nestály úplně rovně, doteď nevím, zda byly tak již postaveny nebo stojí nakřivo až vlivem času.
Toužíte-li se dozvědět více, navštivte také články mého manžela o Naardenu i o Amsterdamu.