4. den
Kamarádka se domluvila se spolužačkou a odjela za ní k Niagarským vodopádům. Jelikož pro mě už tam nezbylo místo, zůstala jsem v NY a měla v plánu projít si místa, která kamarádku nezajímají. Cestou od autobusu, kam jsem byla kamarádku vyprovodit, jsem se procházela ulicemi a hledala v suvenýrech ty nejvhodnější a nejlevnější. Nic kloudného jsem ale nenašla. V pět jsem se dostala až k hotelu, kde jsem usnula.
5. den
Následující den jsem si pak určila jako odpočinkový – žádné túry, hlavně proto, že jsem se potřebovala s New Yorkem opět smířit. Únavou a rozčilením mě to tam přestalo bavit. Už to nebylo takový krásný, jako to tam bylo. První den to bylo nádherné, druhý den nic moc, třetí den to ještě šlo, ale pak už mě to otravovalo. Co už jsem viděla, mě znovu nebavilo, nebavilo mě někam jít, ale když jsem nikam nešla, přišlo mi to jako ztráta času. Nevěděla jsem, co dělat. Nakupování moc nepřipadalo v úvahu, když bych to pak neměla kam dát, navíc utrácet nebylo co. Večer jsem se tedy šla pouze projít po okolí hostelu Chelsea piers.
6. den
Odpočinutá a připravená na další zážitky jsem dojela ke Columbia university, kde byli lidi strašně hodní. Když mě viděli samotnou procházet se po kampusu s foťákem, nabídli se, zda nechci s tím či s tím vyfotit. Odtamtud jsem sjela do Riverside parku, kde už tak hodní lidé nebyli. U Café Lalo a před 72. ulicí už byli přímo protivní. Bylo to totiž mimo hlavní turistické atrakce. Tak jsem se rychle vrátila mezi lidi přes Columbus Circle do Central Parku. Šla jsem také kolem Metropolitní opery a prestižní školy Julliard, kde si pamatuji hlavně velký šikmý trávník. U Central Parku pak bylo neskutečně moc kočárů s koňmi, které vozily turisty.
V samotném parku pak bylo opět hrozný vedro, přesto všude leželi rozpláclí lidi na sluníčku. Přemýšlela jsem, že být na jejich místě, vyrazím někam k vodě, jenže kam? Nezahlédla jsem jediné koupaliště. Je však pravda, že jsem ho intenzivně nehledala :). Spousta lidí také trávila čas hrou volejbalu na několika hřištích. Měla jsem ještě možnost vyfotit si živou sochu Svobody prodávající zelené korunky nebo pouliční umělce předvádějící všemožné tance a cviky. Prošla jsem také kolem sochy Kryštofa Kolumba a stihla zahlédnout želvy v rybníčku. Zašla jsem ještě hustým lesíkem ke krásné vyhlídce přes rybník, po němž se projížděli lidé na lodičkách, na Bethesda Terrace a stihla jsem také být celá paf z reklamy na obloze, resp. písmen z oblaků. Ještě jsem zašla přes Bow Bridge ke Strawberry Fields – vzpomínkovému místu na Johna Lennona – a konečně zamířila domů.
7. den
Sedmý den jsem začala na Times Square, kde jsem mávala našim do webkamery. Byli jsme tak domluvení, a že mě vidí, potvrdili SMSkou. Jó, tehdy ještě nebyly takové vyfikundace jako internet v mobilu, tím spíš v cizině. Ten den byl na Times Square postavený sněhulák. Pak jsem konečně našla vhodné suvenýry a po procházce ke správnému metru jsem jela do Amerického přírodovědného muzea. Strávila jsem tam tři hodiny. Bylo neskutečně zajímavé pozorovat, jak se američtí lidé vzdělávají. Pokud někdo žije na Manhattanu a nemá přístup do přírody, tak jediné, co vidí, je v muzeu. Muzeum však mělo nejen vystavené artefakty a vycpaná zvířata po stěnách, ale spoustě zvířat také vytvořili speciální výlohu, do které zapracovali i prostředí, kde dané zvíře žije, a na stěny nakreslili krajinu. Jednoduše pro lepší představu. Velice zajímavé. V muzeu jsem se vyfotila se sochou tehdejšího prezidenta Theodora Roosevelta a vedle muzea s památníkem Alfreda Nobela.
8. den
Jelikož se už kamarádka vrátila od Niagarských vodopádů, dopoledne jsme jely na sochu Svobody. Vstupenku jsme si objednaly dopředu, akorát volná místa byla pouze do podstavce. Korunka byla na několik měsíců dopředu vyprodaná, a to hlavně z toho důvodu, že nedávno skončili s několikaletými rekonstrukcemi. Park u nástupu do lodičky je hrozně špinavý a nehezký, ale jakmile jsme se nalodily a odrazily od břehu, byl to krásný pocit. Manhattan se vzdaloval a maličká soška Svobody přibližovala. Na Liberty islandu jsme si nejprve obešly sochu dokola a pak zamířily do podstavce. Po kontrolách zbraní jsme se konečně mohly obdivovat výhled na celý Manhattan. Prošly jsme si pak ještě přilehlé muzeum, které nastiňovalo stavbu sochy. Bohužel výlet neobsahoval návštěvu ostrova Ellis, přes nějž ve své době přijížděli veškeří imigranti a probíhala zde jejich kontrola. Kdo nebyl v pořádku, musel zde počkat tak dlouho, dokud nebyl vpuštěn do Států. V době naší návštěvy byl ostrov zavřený.
Po návratu jsme byly zmožené vedrem, tak jsme ani do Battery parku nešly, protože bychom akorát viděly sochu Svobody z dálky a ještě jak kouká jinam. Takhle jsme se šli kouknout na Staten Island Ferry. Tam se ale nikam nedalo jít, tak jsme sedli na metro a sjeli k Lincoln center a ke Columbus circle. Začalo ale pršet, tak jsme sjeli na Times square, kde jsme obcházely obchody, pak hledali zásuvku kvůli dobití foťáku. Ve Starbucks caffé to bylo hrozně špinavý a nepohodlný, ale nabila jsem si tam foťák, a tak jsme mohli pokračovat do muzea voskových figurín Madame Tussauds. Tam mě zklamali, když socha Bruce Willise byla v opravě. Užila jsem si ale nejkrásnější a nejstrašidelnější procházku Scream. Kam se hrabou strašidelné domy. Muzeum mě opravdu potěšilo, dokonce jsem zjistila, kdo jsou to One Direction. Ještě jsme pak zamířily do nejkrásnějšího mekáče na světě, jak jsme s úžasem zjistily. Byl na Times Square a byly v něm miniatury slavných památek New Yorku a po stěnách krásné kresby.
