Prázdniny ještě ani pořádně nezačaly a my už vyrazili do osvědčeného resortu ve Sklářské Porubě. Čekaly nás 3 noci. Pobalili jsme tedy vše potřebné, v sobotu ráno dobalili, v pohodičce se nasnídali, dojeli natankovat a vyrazili směr Polsko.
Cestou děti usnuly, ale jakmile jsme zastavili na oběd v Letadle, okamžitě byli vzhůru a těšili se. Starší syn si dal boloňské špagety, druhý si podle fotek vybral langoš a my si každý objednali tortilu s kuřecími stripsy a jedny hranolky dohromady a měli jsme co dělat to sníst. Já teda snědla jen půlku, ačkoli ta tortila byla výborná. Langoš byl celkem mastný, ale synovi to nevadilo, skoro celý ho snědl, polovinu špaget jsme si taky odnesli s sebou. Než donesli jídlo, děti prozkoumávali letadlo i s malou herničkou a po jídle chvilku i venkovní hřiště. Jelikož ale bylo moc vedro, tak jsme se zchladili pod mlžítky, obešly veterány záchranných aut, loď, tramvaj, kde se kluci zastavili na dýl a před odjezdem jsme ještě ochutnali výbornou zmrzlinu vanilku se sušenkou.
I když jsme v autě klimatizovali o 9 stupňů míň, než bylo venku, ačkoli se má max o 4 stupně, pořád nám bylo vedro, protože venku bylo 36. V Polsku už to bylo lepší, tam bylo 31. Rozhodli jsme se návštěvu vodopádu Kamieńczyka přesunout na úterý a jet rovnou do hotelu, protože jsme se zdrželi u letadla a check-in právě začínal. A mimo jiné kluci se hrozně těšili do bazénu. Tak jsme se zastavili jen u Krucze skály. Kluci si smočili nožičky, vyfotili se a jeli jsme dál.
Při ubytování už měli v registru naší SPZ, asi od minulé návštěvy, a tak se s námi na recepci moc nezdržovali. Neřekli nám ani od kolika do kolika je snídaně a poslali nás na úplně druhý konec hotelu, než jsme bydleli minule. Děti se jako první stavili u Mária a stavovali se u něj kdykoli jsme šli kolem. Na toho se těšili asi nejvíc. Škoda, že tam mají jenom jednoho. Byl často obsazený jinými dětmi. Pak jsme ještě zjistili, že chodby stále brázdí robokočka s letáky.
V budově A jsme tedy vyjeli do našeho druhého patra opět krásným výtahem a zjistili jsme, že pokoj je skoro zrcadlově otočený oproti loňsku. Výhled jsme tentokrát neměli na parkoviště, ale na opačnou stranu resortu, čili na pontonové dráhy, nafukovací hrady, bungee trampolíny a les. Ihned jsme se pohostili karamelkou, kterou jsme našli pro každého na stole. Pokoj obsahoval opět koupelnu, ložnici, obývací pokoj s malou vybavenou kuchyňkou, lednicí a rychlovarnou konvicí. Dětem jsme hned rozdělali gauč, k dispozici byl jeden polštář a jedna peřina, takže jsme z auta donesli deku a vyrazili jsme do aquaparku. Na recepci aquaparku jsme si opět za zálohu půjčili modré ručníky a dětské župánky. Celý čas jsme pak strávili ve vnitřním brouzdališti a na tobogánu. Polopenzi jsme si nekupovali právě proto, aby nás večeře neomezovala. Je totiž od 16 do 19 a v tu dobu my plánovali být ještě v aquaparku. A taky to tak bylo.
Po vysušení plavek odstředivkou jsme si na pokoji ohřáli výbornou cizrnovou polévku z konzervy z DM, dojedli jsme zbytky od oběda z letadla a uvařila jsem i rizotto arborio z DM od firmy Probio. Pak už byl nejvyšší čas jít do dětského klubíku, kde probíhala Minidiskotéka pro děti. Naši chlapečci si to teda strašně moc užili, i když už na ně bylo celkem pozdě. Minidisco začíná ve 20:00. A hned po skončení se hraje rodinný kvíz, který jsme vynechali, protože byl polsky a nebo vedle v sále pouštějí pohádku, také v polštině, což ale klukům nevadilo, protože film Rio už viděli. Nechali jsme je ale koukat jen chvilku a pak už jsme nás všechny zahnali spát. V noci jsme se z nějakého důvodu moc dobře nevyspali. Pořád jsme byli vzhůru a nemohli jsme usnout.
Ráno se Táďovi už tak moc začal kývat první zub, že jsem mu řekla, že by bylo lepší ho vytrhnout, ať mu nevypadne při kousnutí do jídla. On se ale bál, a tak nás tahle sranda zdržela na půl hodiny. Přežil to, a tak jsme mohli vyrazit na snídani, kde jsme se očekávaně přežrali. Mají tam klasické bohaté švédské stoly, kde najdete párky, vejce na všechny způsoby, lívance či vafle, různé koláčky, sušenky, cereálie, šunky, sýry, zelenina, ovoce, džusy, káva, čaj. Ovesnou kaši jsem nenašla, ale dokázala jsem si poskládat zdravější variantu snídaně.
Po snídani kluci nakoukli do kinosálu, kde se promítali Šmoulové, na recepci jsme koupili 3 pohledy, aby jsme je mohli poslat a kluci si zde vzali balónek na tyčce. Cestou silně klimatizovanou chodbou jsme narazili na kolo štěstí a každý jsme si zatočili. My vyhráli bonbon, ale náš nejmladší si vytočil voucher na pizzu zdarma v hotelové restauraci. Na chvilku jsme se stavili v herně multiroom, ale jelikož byly auta obsazená, vydali jsme se využít voucher na 4 jízdy na potonu, které jsme dostali při check-inu. Na místě jsme bohužel zjistili, že je to pro děti od 4 let a nesmí se jezdit po dvou, čili všechny 4 jízdy využil pouze Táďa. Jednou mu cestou dokonce spadla kšiltovka. Domča z toho byl dost smutný, ale nesl to statečně.
Poté šli kluci vyzkoušet nové nafukovací hrady, které tam loni nebyly, ale po minutě přiběhli s brekem, že je to od slunce rozpálené a spálili si chodidla. Manžel tedy skočil klukům pro ponožky a kluci skákali převážně uvnitř ve stínu. Dlouho jim to ale nevydrželo. Ještě jsme se vyfotili shora s areálem u cedule jako loni a zjistili, že bungee trampolíny nefungují a o hodinu později už jsme byli ve venkovním bazénu. Kluky jsme zaparkovali do brouzdaliště a oni si začali užívat s konvičkou, míčem, hráli na babu či váleli sudy. Prakticky byli víc pod vodou, než nad ní. Já mezitím ochutnala kopečkovou zmrzlinu jogurt a mango. Pak jsme se ještě svezli na skluzavce a o půl 5 jsme už odcházeli, protože kluci byli fialoví.
K obědo-večeři jsme si ohřáli čočkovou polévku z DM, dojedli rizoto, manžel měl mexican bowl z DM a vyrazili jsme do dětské herničky, kde kluci stavěli ohrádku z velkých kostek a házeli do nich kuličky skrz basketbalový koš. Nakonec vyzkoušeli ještě dětské hřiště před areálem a došli jsme si vyzvednout vyhranou pizzu Margherita, po které jsme už šli spát, jelikož v neděli není žádné disco.
Druhá noc byla hustá. Usnuli jsme v pohodě, ale probudilo nás, že mladší syn ze spánku kňoural a plakal a strašně se tiskl na staršího. Úplně ho ve spánku utlačoval ke zdi. Starší si tedy přelezl na druhou stranu a mladší zůstal spát u nechráněné strany. Tak jsme na zem dali polštáře, kdyby náhodou spadl. Během noci, už si nepamatuju, co se stalo, jestli začal ještě jednou neklidně spát všemi těmi zážitky a vzbudil se, nebo jestli šel starší na záchod, nevím, každopádně se zase prohodili zpátky. A následně nás probudila šílená rána, když Domča spadl z gauče na zem a začal strašně plakat. Polštáře totiž byly rozložené na druhé straně. No to nevymyslíš. Každopádně se hlavně lekl. Říkal, že si natloukl hlavně bok a po chvíli spokojeně usnul. My ještě asi hodinu ponocovali a řešili, jestli je v pohodě, načež jsme nakonec také usnuli.
Po snídani, během které jsem děti vzala k recepci potkat Woodyho z Toy Story kluci chtěli zkontrolovat hernu, jestli jsou volná auta a byla. Takže až do půl 11 jezdili a bourali. Ještě jsme si pinkli pinčes a už o půl 12 vyrazili na venkovní skluzavku do aquaparku. V 15:00 totiž začínala akce Planetárium v dětském klubíku, takže jsme pak odcházeli akorát, abychom se stihli ještě naobědvat hotové rýže a indického kari z DM. Bez bot se pak děti naskládali do nafukovacího planetária, kde jsme zhlédli půlhodinový film o marťanech, kterak se snažili zachránit svůj strom a objevovali u toho Zemi a její fungování. Děti si pak také mohli prohlídnout velkou nafukovací Zemi a Měsíc. V 16:00 dělali dětem v klubíku třpytivé tetování a jelikož tam téměř nikdo nebyl, každý chlapec si odnesl tři tetování a tetovat jsem se nechala i já.
V podvečer jsme si udělali čas na napsání pohledů babičkám, kam jsme sice nalepili přidělenou známku, ale jelikož jde o známku po Polsku, po cestě domů jsme i došli koupit mezinárodní a dodnes čekáme, zda dorazí. Po zeleninových těstovinách z DM si kluci ještě užili minidisco, které je fakt baví. Také zašli na kino, ale jelikož u toho začali usínat, odporoučeli jsme se na pokoj. Poslední noc proběhla konečně v klidu, protože manžel z auta donesl cestovní postýlku, a tak byl chlapec konečně v bezpečí.
Nakoupit kvalitní a dobré hotové jídlo z DM byl super nápad. Jejich polévky v plechovce jsou výborné. U ostatních věcí měli děti problém, že to pálí. Jako je pravda, že téměř vše bylo lehce pikantní. Což nám sice nevadí, ale po třech dnech člověk chce už něco jiného. Příště to nakombinuju zase o něco lépe.
Letos jsme vlastně v aquaparku ani nestihli využít saunu, která je stále od 15 let. Ale na rozdíl od minula jsme bydleli v budově A, tedy blíž všem hernám a v -1 patře jsme dokonce měli i fitko, které ale bylo zamčené, takže jsme se ani nedostali dovnitř kouknout, co tam je. Vypadalo to, že dveře fungují na kartu jako od pokoje, ale já tu naši zrovna u sebe neměla, abych to zkusila. A poslední změnou byla na pokoji přítomná skleněná lahev na vodu místo plastových lahviček. Aby se předešlo zbytečnému plastovému odpadu. To je naprosto skvělá změna. A ještě ke všemu byl na každé chodbě automat na vodu – studenou, perlivou a teplou. Naprosto boží věc. Měli jsme tak stále k dispozici vychlazenou čerstvou čistou vodu a navíc to chlapečky strašně moc bavilo napouštět do flašek. Náš pitný režim tak nestrádal.
Během poslední snídaně jsme na recepci potkali Kačera Donalda s Kačkou, které později vyměnila Thajka provádějící pětiminutovou masáž ramen. Měla to být pravděpodobně reklama na thajské masáže prováděné v hotelu. Pak už manžel vypůjčil vozík na zavazadla, vše jsme odvezli do auta, vrátili jsme župánky a ručníky, na rozloučenou si kluci zašli zahrát stolní fotbálek, já vyplnila hodnocení hotelu a vyrazili jsme.
Navštívit vodopád jsme nezapomněli, a tak jsme auto nechali na nám známém parkovišti, zaplatili pánovi potřebnou částku za parkování a mohli jsme jít. Bylo příjemně, takže procházka byla moc fajn. Došli jsme až nahoru, zaplatili vstup a chvilku jsme museli počkat ve frontě, než se vrátí někteří lidé a budou nám k dispozici helmy. Cesta soutěskou byla opět moc krásná, i když tentokrát velmi nervydrásající s dvěma malými dětmi. Tentokrát tam bylo o poznání více lidí. Ještě jsme došli i nad vodopád, vyfotili kluky s veverkou nebo co to bylo a hledali záchod. Ten jsme našli uvnitř obchůdku/občerstvení. Jenže byl na korunky, které jsme neměli. Manžel tedy s kluky vyrazil do lesa. Po návratu jsme už vyrazili k autu.
A protože byl krásný den a měli jsme čas, zavolali jsme známé, která bydlí v Desné, jestli ji můžem navštívit. Takže jsme si nakonec ještě hezky popovídali s nádherným výhledem na krásnou přírodu. Kluci si zatím hráli na houpačce a skluzavce načež byl čas vyrazit domů.
Ačkoli kluci lobbovali za restauraci letadlo, my už se viděli doma. A tak jsme ji tentokrát vynechali. Při následující cestě kolem, se tam ale musíme zase stavit, protože nadšený 3,5 letý syn o ní mluví i po 14 dnech.