Když bylo jasné, že děti stráví týden u babičky, manžel začal plánovat, kam spolu vyrazíme. Zeptal se mě, co je na Šumavě, tak jsem začala vyjmenovávat, kam jsme jezdili na lyžák a na turisťák. Jakmile jsem zmínila pramen Vltavy, rozsvítily se mu oči s tím, že to musí vidět.
Najít ubytování týden dopředu nebyl žádný med, ale podařil se nám najít krásný hotel s výborným hodnocením 9,1, který je inzerován i na Amazing places, tak jsme věděli, že nejspíš neuděláme chybu.
Jelikož jsme si rezervovali ubytko od soboty do pondělí, bylo na mě vymyslet, co budeme dělat ten druhý den. Ubytování bylo v Železné rudě, a tak jsem vybrala Černé a Čertovo jezero společně s rozhlednou Špičák. Poprvé jsme bookli ubytko bez možnosti zrušení a jako na potvoru hlásili na celý týden lijáky. Nedalo se ale nic dělat. Buď absolvujeme naplánované túry i v dešti a nebo zůstaneme v hotelovém wellness.
Po snídani a dobalení věcí jsme vyjeli, pozdravili cestou chlapečky u babičky a do Rudy jsme dojeli někdy po poledni. Zaparkovali jsme na parkovišti Skiareál 1 a kvůli prudkému lijáku seděli v autě. Čas jsme využili tak, že jsme se převlékli do dlouhých kalhot a nepromokavé bundy, nasadili turistické boty a čekali na zmírnění deště. Po cca hodině však déšť ustal úplně a my mohli vyrazit kolem vleku k lanovce. U lanovky byly asi 3 pokladny z nichž nebyla otevřená ani jedna. Jízdenky jsme tedy zakoupili online na telefonu, pípli je u branky a nechali se vyvézt na Špičák. Kromě nás lanovkou jelo i několik bikerů s koly, další bikery jsme sledovali pod lanovou na dráze.
Po výstupu z lanovky byl manžel nemile překvapen, že jsme už u rozhledny a nemusí nikam dojít. Zbytek dne mu to ale vynahradil. Vstupenky na rozhlednu jsme zakoupili taktéž online a vydali se nahoru. Výhled byl nádherný, i když z poloviny zakrytý mraky. Nám to ale nevadilo, pohled na mraky byl také krásný.
Nahoře už bylo celkem chladno, lanovka psala 15°C a my se konečně vydali na túru. Jako první jsme vyrazili z Černému jezeru, kam vedl prudký kopec dolů. Samotné jezero bylo nádherné, klidné a vzhledem k nevyzpytatelnému počasí tu nebylo narváno.
Poobědvali jsme Manu a pokračovali stejnou cestou zpět nahoru směrem k Čertovu jezeru. Po výstupu zpět na vrchol jsme opět začali klesat, tentokrát ne po štěrkové cestě, ale po kamenité. Cesta kolem světlých vysokých pařezů, mechů a rozkvetlých květin je skutečně nádherná. U jezera už bylo počasí lepší a my už nepotřebovali bundy.
Cesta od jezera k autu vedla nejprve opět kamenitou cestou a později strmě dolů po sjezdovce. Samozřejmě jsme si vybrali kratší a přímější cestu. K autu jsme pak šli kolem úpatí lanovky. Zaplatili jsme parkování a vyrazili na pětiminutovou cestu směrem k hotelu Magnetit hotel Šumava. V tu chvíli nám zavolal recepční hotelu, kdy přijedeme. U hotelu jsme hledali parkoviště, které by měl hotel podle Bookingu mít, ale nenašli. Zaparkovali jsme tedy na obecním náměstíčku a manžel nám šel udělat check-in. Zjistil, že hotel parkoviště nemá, a tak jsme zaplatili parkování do pondělního dopoledne, abychom se o to už nemuseli starat. Pak si pán na recepci hýřící vtipem checknul i mě a šli jsme se ubytovat. Hotel je krásný, čistý a nový. Personál milý a ochotný. Při příchodu k pokoji nás rozesmálo, že jako zarážka u dveří na chodbě, aby se nezavíraly, byl použit hasičský přístroj, který tam byl po celou dobu pobytu.
Na pokoji nás zase zarazilo umyvadlo v pokoji a ne v koupelně. Neříkám, že je to špatně, jen jsem si vždy zamířila umýt ruce do koupelny a následně jsem musela zase ven, protože tam umyvadlo nebylo. Byl to nezvyk. A takových věcí, na které nejsme zvyklí tam bylo víc. Dveře na chodbu nešly zamknout zevnitř. Sprchový kout měl jen skleněnou zástěnu, ale ne dveře, takže při sprchování voda stříkala až na toaletu vedle. Sprchovou hlavici bylo možné umístit do držátka, které však stálo pouze rovně a nedalo se naklápět, takže mi voda stříkala přímo do obličeje, pokud jsem potřebovala mít volné ruce a puštěnou vodu. K dispozici byla čepička na sprchování, hair & body gel, kondicionér, tělový krém, šitíčko, kapesníčky, mýdlo na ruce, ale k mýdlu na ruce nebyla mistička ani nic, kam by se dalo umístit. Pouze na odkládací plochu vedle umyvadla nebo (jak jsme to vyřešili my) na vodovodní baterii, která byla nahoře placatá. Věšák na ručníky byl přidělaný nad toaletu, takže kdokoli šel na záchod, záda mu pokryly mokré ručníky. Prostě spousta takových nedomyšlených a dle nás nepraktických věcí.
Po osprchování, vybalení a převlečení jsme se vydali na večeři do hotelové restaurace. Výběr nebyl velký, ale vybrat se dalo. Já si dala filírované kuřecí prso s bramborovou kaší a gratinovanou mrkví a malinovou limonádu do trojky, manžel Magnetit burger s modrým sýrem a neochucený Birell do trojky. A nastaly zmatky. Malinovou limonádu prý do trojky nedělají, pouze do půllitru. Manžel dostal půllitrový Birell. V trojce mají jen ochucený. Nijak jsme se nezlobili, chlapec číšník vypadal, že mu čeština trochu dělá problémy a že se skutečně snaží. No ale proč to tedy mají na lístku?
Když přinesli jídlo, starší číšník podobný Belmondovi se hned omlouval, že mají nového kuchaře a donesl cheeseburger místo Magnetit burgeru. Po konzultaci v kuchyni však zjistil, že vše je správně, pouze tam dali špatný sýr a jestli prý ten správný modrý sýr chceme donést navíc na talířku. Souhlasili jsme. Mé jídlo bylo výborné a manžel také říkal, že burger je dobrý. Nijak výjimečný, ale skutečně dobrý.
První noc jsme se vůbec nevyspali. V pokoji bylo vedro, a tak jsme měli okno na ventilaci. Každou čtvrthodinu však odbíjí hodiny na kapličce naproti přes ulici, a tak nás téměř vždy v celou vzbudily. Zároveň v pokoji byl hrozný hluk z projíždějících aut. Nejezdilo jich moc, ale když už nějaké jelo, také mě to probudilo. Na druhou noc jsme se naštěstí poučili, vyvětrali před spaním a jednou uprostřed noci a jinak jsme spali krásně.
Druhý den ráno byl na programu ten slavný pramen Vltavy, ke kterému nás čekala pouze nenáročná šestikilometrová procházka do velice mírného kopečka převážně lesem a stejná šestikilometrová cesta zpět. Včerejší sestupy si ale vybraly svou daň a celou cestu mě bolela lýtka. Vyrazili jsme hned po snídani a o půl jedenácté zaparkovali na Kvildě, nejblíže pramenu, jak to jen jde. Parkování se tu dá platit přes mobilní aplikaci, čehož jsem samozřejmě využila. Stejnou aplikaci jsem pak využila na více místech. Vybavili jsme se pitím a nepromokavou bundou, kdyby déšť přišel dřív než odpoledne, jak předpovídali, a vyšli. Cestou jsme potkávali spoustu pěších i cyklistů. Potkali jsme taky velmi hlasitě bučící stádo krav. Stezka vede téměř celou dobu podél Teplé Vltavy, takže jsme mohli obdivovat její tmavě červenou barvu. Samotný pramen je občas bublající studánka s dřevěným chodníčkem, kde jsme se vyfotili a dokonce jsme odlovili i kešku. Toto místo je hojně navštěvované a někteří si dokonce troufli pramen ochutnat. Chutná jako normální voda. Pro formu jsme se ještě došli podívat na rozcestí U Pramene Vltavy a vydali jsme se zpět.
Jelikož bylo teprve půl třetí, podívala jsem se, co ještě vidět na Šumavě. Byli jsme už ale unavení a hlásili déšť, a tak výlet nesměl být náročný. A našla jsem nedalekou Jezerní slať, kam jsme nakonec vyrazili. Od parkoviště to bylo asi 200 metrů, takže ideál. Došli jsme k vyhlídkové věži, ze které je krásný výhled na celé rašeliniště a jsou tam i zajímavé informace o tom, že toto místo patří k nejchladnějším v České republice. Průměrná teplota je asi 2°C. Bylo znát, že je tam chladněji, i když úplně nevím, čím je to způsobeno.
Odtamtud jsme se vydali po povalovém chodníku přímo skrz rašeliniště. Na konci jsme měli nádherný výhled na neposkvrněnou krajinu jako z jurského parku. Celkově stát na krásném dřevěném chodníku, kde kolem vás jsou jen nízké stromky a keříky je fakt nádhera. Tolik nás to nadchlo, že jsme si na další den našli výlet na další slať.
Kolem půl čtvrté jsme mohli jet zpět na hotel. Když jsme tu hodinku projížděli Šumavou, její kopce a pohledy z nich byly podobné jako jinde v jižních Čechách. Rozdíl je v tom, že mimo Šumavu jsou kromě stromů a luk vidět i domečky a vesničky. Na Šumavě jen příroda.
Po příjezdu na hotel jsme se rozhodli využít wellness, kterým hotel oplývá. Převlékli jsme se do plavek a županů, vzali ručníky a vyvezli se do druhého patra. Otevřeli jsme dveře wellness a našli saunu, odpočívárnu a pár sprch. K dispozici tu byly ručníky a prostěradla, ale plavky jsme si brali zbytečně. Nejspíš je naše chyba, že jsme pod výrazem wellness čekali i vířivku. Místní vybavení by vystihl pojem „sauna“. Tedy spíš „sauna a pára“, protože abych nekřivdila, sauny tam byly ve skutečnosti dvě, jedna finská, druhá parní. Do parní jsme nezavítali, ale ve finské bylo příjemně. Kdybyste tam někdo šel, dejte jen pozor na podlahu, pokud stoupnete moc na kraj, zvrhne se jako v kreslených pohádkách a někdo, kdo sedí naproti v předklonu by mohl dostat po čuni. Po prvním kole sauny jsme si šli lehnout na lehátko, což bylo spíš houpátko. Špatně se na to sedalo, špatně se lezlo dolů a aby člověk zůstal ležet, musel vychytat své těžiště a buď si dát ruce za hlavu nebo se nějakým způsobem posunout výš. Voda byla k dispozici ve formě dvou půllitrových lahviček Dobré vody. S námi tam byl chvíli jeden Němec, ale vodu neměl, tak nevím co pili ti, co přišli po nás. V odpočinkové sekci nehrála žádná relaxační hudba, jen tikaly hodiny, což nevadilo. Horší bylo vedro, které tam bylo. Po sauně by to chtělo chladnější vzduch. Druhé kolo sauny jsem tak dala už jen já a ani ne na tak dlouho, jelikož mi bylo teplo už když jsem tam šla.
V hotelu jsme si všimli, že je v neděli restaurace zavřená, a tak nám nezbývalo, než se porozhlídnout po okolí. Nabídka je tu bohatá. Různé hotelové restaurace, kebaby, ale my si vybrali asijskou restauraci přímo naproti našemu hotelu. Měli na výběr spoustu jídel. Já si vybrala kantonské kuře s vaječnými nudlemi, které bylo vynikající a manžel hovězí s čímsi, což prý bylo také moc dobré. Vyzkoušeli jsme i vietnamský ledový čaj a vietnamskou liči limonádu. Nápoje byly také moc dobré, i když velmi sladké. Pak už jsem se jen došla podívat do vietnamských obchůdků, kde prodávali hlavně dřevěná krmítka a mlýny, vyfotili jsme se s typickým kostelem Panny Marie Pomocné z hvězdy a začalo pršet.
V pondělí se má lýtka postavila na protest. Protože jsem jim po sobotním nářezu nedala v neděli odpočinek, v pondělí si ho udělala sama. Stávkovala. Nemohli jsme si tedy opět naplánovat nic náročného. Na wish listu nám tedy zbylo spoustu věcí, kvůli kterým se na Šumavu ještě s radostí vrátíme. S největší pravděpodobností však už do jiného hotelu. S tímhle hotelem nějak nejedeme na stejné vlně.
První pondělní zastávka byla v hotelové restauraci na snídani, o které jsem se ještě nerozepsala. Nemůžu říct, že by ta snídaně byla špatná, to vůbec ne. Jídlo chutnalo dobře, tak nějak normálně, jako ty věci chutnají. Jen výběr nebyl takový, jak bych si představovala. Snažíme se jíst zdravě a mám intoleranci na vejce, takže nabídka z teplých jídel buď míchaná vajíčka, volská oka nebo párek mi radost neudělala. Tak že si dám pečivo – první den byly pouze bílé rohlíky nebo bílý chléb, druhý den už se naštěstí našel i vícezrnný rohlík. Abych byla fér, našla jsem tam i bezlepkovou variantu. Stroj na džusy byl mimo provoz, ale měli ve džbánku jablečný i pomerančový společně s vodou, kterou jsme si to mohli naředit. Káva nechutnala špatně a ze sladkého byla na výběr bábovka, muffin nebo palačinka k pomazání nutellou nebo marmeládou. Kdo preferuje pečené müsli, mohl si jej dát ve světlé nebo tmavé formě, a k tomu čokoládové kuličky, kukuřičné lupínky, semínka sezamová, slunečnicová, chia, lněná, konopná a nebo piškoty. Samozřejmě i bílý jogurt nebo mléko, klidně i rostlinné nebo bez laktózy. Zelenina byla zastoupena rajčaty a okurkou v jedné misce a ovoce bylo ve formě manga, kiwi, žlutého melounu, ananasu, červeného pomeranče a nektarinky. A nakonec ten základ – máslo, dva druhy sýra, dva druhy šunky, salám a 4 druhy pomazánek.
Druhou pondělní zastávkou byl hradlový most, kam jsme vyrazili poté, co jsme na pokoji dobalili věci, na recepci provedli check-out a odnesli zavazadla do auta, a který jsme den předtím zahlédli cestou na hotel a rozhodli jsme se ho navštívit. Rechle vede přes červeně zbarvenou řeku Vydru a sloužil k tomu, aby hradly zachytával dřevo, plavené po řece. Je krásný hlavně v okolí, ve kterém je. V řece jsou velké kameny a spolu s travními ostrůvky vytváří nádhernou podívanou.
Třetí zastávka byla již zmíněná Chalupská slať, kde je stezka povalovým chodníkem nad rašeliništěm ještě delší, než na Jezerní. Procházka je to podobná, ale zde přítomné bílé břízy jí dodávají i trochu jiné kouzlo. Zahlédli jsme také miniaturní ještěrku vyhřívající se na obrubníku. Na konci nás čekal výhled na jezírko s travními ostrůvky.
Poslední naší zastávku na Šumavě jsme se rozhodli udělat na Zadově, respektive na rozhledně Churáňov, ke které jsme vyjeli lanovkou. Abychom to nemuseli obcházet, zkrátili jsme si cestu přes sjezdovku a potkali malou žabku. Ještě jsme se vyfotili s rozhlednou a zkusili si vyšlápnout všechny schody nahoru na bývalý skokanský můstek. Nahoru to šlo sice pomalu, ale šlo. Dolu to bylo horší. Lýtka mi sestup k Černému a následně Čertovýmu jezeru neodpustila snadno, a tak jsem cestu dolu musela absolvovat pozpátku. Ještěže tam nebylo moc lidí. Výhled byl krásný, spíše jednostranný a rozhledna láká hlavně na svou skokanskou minulost.
Po sestupu na pevnou zem jsme se obloukem vyhnuli paní s tuberáckým kašlem a vyrazili na oběd do 1,5 km vzdáleného bufetu Pod Stadionem, na který jsme od známých slyšeli chválu. Po sto metrech jsme ale zahlédli dešťová mračna, zkontrolovali situaci v mobilní aplikaci a raději vzali zpátečku k lanovce. Vypadalo to na minimálně dvouhodinový déšť a my nechtěli riskovat, že nám nepojede lanovka zpět dolu. Už při výstupu z lanovky začalo mrholit a na oběd jsme tedy vybrali nedalekou Dobrou chatu. Výběr nebyl velký, porce také ne, ale pochutnali jsme si. Naopak, jsem ráda za porci tak akorát. Dokonce mi i pán udělal kávu se šlehačkou, ačkoli ji nemají v nabídce. Po obídku a kávičce jsme už zamířili k domovu.
Vysoká četnost cyklistů všeho věku nás přesvědčila sem někdy v budoucnu vyrazit i s dětmi, které sice asi nebudou obdivovat krásy přírody, ale užijí si krásný cyklistický výlet na čerstvém vzduchu.