Resort UKO

Poslední dubnový víkend jsme vyrazili do Resortu UKO v Bedřichově. Dle recenzí na internetu se mělo jednat o jeden z nejlepších hotelů pro pobyt s dětmi. A nejspíš jim musím dát za pravdu.

Vyrazili jsme v pátek po práci a do cíle dorazili kolem páté odpoledne. Resort se s navigací najde lehce. Trochu horší bylo hledání místa k zaparkování na několika malých parkovištích, ale nakonec jsme jedno objevili.

Nejprve jsme zašli na recepci, odkud nás paní odvedla přímo ke dveřím našeho pokoje. Bylo to zapotřebí, jelikož resort má několik budov a v té naší jsme se ihned po příchodu museli zouvat, což není všude zvykem, tak by nás to nejspíš nenapadlo. Nás to neobtěžovalo, naopak, člověk si pak připadal více domácky. Prý jsme mohli využít i erární přezůvky, to jsme ale nechtěli. Ubytováni jsme byli v prvním patře, přičemž dole se nacházela společenská místnost

Poté, co jsme si na dvoupatrový pokoj přinesli všechny věci, rozhodli jsme se hned navštívit wellness. Měli jsme štěstí, že se nacházelo přímo v naší budově, takže se stačilo převléct do plavek, vzít na sebe župan a sejít schody do přízemí. Tam byly k dispozici ručníky i prostěradla. Osobně jsem kvůli těhotenství nevyzkoušela saunu ani vířivku, bazénu a brouzdaliště jsem si ale užila do sytosti. Nad bazénem byla ještě relaxační místnost, kde jsem také strávila asi půl hodinku. Není sem povolen vstup dětem, takže skutečně relaxační, pokud však dole u bazénu děti nekřičí, což je nahoru dost slyšet. Musím ale říct, že za celou dobu pobytu nebylo v bazénu přeplněno. Naopak. Průměrně nás tam bylo tak šest. Průběžně lidé přicházeli a odcházeli a maximálně tam snad v jednu chvíli bylo asi 10 lidí. A to mluvím o místnosti s bazénem, brouzdalištěm a vířivkou. O půl osmé jsme bazén opustili, protože poté tam již děti nesmí, a vyrazili jsme na večeři.

Bazény

Okusili jsme místní restauraci a neudělali jsme chybu. Manžel si dal pizzu a já zeleninový salát s kuřecím masem, kterého bylo fakt hodně, a celé to bylo posypáno slunečnicovými a dýňovými semínky dodávajícími skvělou chuť. Po večeři jsme strávili ještě chvíli se synem v dětském koutku stavěním kolejí a všimli jsme si, že jsou zde k dispozici podsedáky pro děti, které u velkého stolu dobře nedosáhnou.

Hernička

Syn si zde také oblíbil bowling, takže jsme si ho hned na druhý den zarezervovali. Dětská dráha byla naštěstí téměř pořád volná.

Na pokoji byl k dispozici sešit s informacemi, kde jsme se dozvěděli vše potřebné. Bohužel ale nebyl aktualizovaný, takže například ceny se téměř o polovinu lišily od aktuálních cen na internetu. Člověk se tam ale dočetl spoustu užitečných informací. Například, že ve skříni na chodbě jsou k dispozici vaničky pro miminka, nočníky i dětská prkénka na záchod. Vše volně k zapůjčení. Dole se nacházela společenská místnost s kuchyňkou, vybavena dětskými stoličkami, kde si každý mohl uvařit či ohřát, co chtěl. V té naší ale neustále někdo pekl koláčky, tak nevím. My ji ale nepotřebovali, tak nám to nevadilo.

Co nám ale vadilo, byly matrace na posteli. Byly tak měkké, že připomínaly skoro molitan, takže se manžel po hodině vzbudil s bolestmi krční páteře a já se po hodině vždy budila a otáčela se na všechny strany. Synovi jsme dovezli cestovní postýlku, takže ten byl v pohodě.

Druhý den jsme po snídani vyrazili na dětské hřiště, které syn jednou proběhl a zamířil zpět do budovy. Vyslyšeli jsme tedy jeho přání a opět se vydali do bazénu. Před obědem jsme si ale ještě stihli zajít zahrát minigolf. Hole s míčkem se půjčují v restauraci a mají i dětskou hůl, takže super. Dvou a půl letého syna to nadchlo. Hrál to sice trochu jako hokej, ale to vůbec nevadilo. Vždy dopravil míček do ďůlku. My dospělí jsme si to počítali a vyhrál samozřejmě manžel. 🙂 Nutno dodat, že měl průpravu.

Minigolf

Po obědě, který jsme vyčarovali ze svých zásob, jsme si chvilku odpočinuli na pokoji a vyrazili na slíbený bowling. Nejlehčí koule měla 6kg, což zpočátku syn docela zvládal, ale na druhé kolo už mu to raději manžel sundával. Dětská dráha měla tu výhodu, že neměla krajní žlaby, takže se koule dokutálela ke kuželkám tak jako tak. Horší bylo, že se tam občas zastavila, či se i o kousek vrátila, takže buď pak překážela kuželkám vrátit se na své místo, anebo hned do nějaké drcla a v horším případě se to bralo jako další hod. V lepším případě to systém bral jako špatné umístění a kuželky znovu vytáhl a vrátil. No sranda.

Bowling

Před spaním jsme si ještě naposledy skočili zaplavat, povečeřeli zásoby a rozmýšleli, jak se dobře vyspat. Naštěstí jsme měli dvoupatrový pokoj, který byl v době naší rezervace jako poslední volný. Po příšerně příkrých schodech připomínajících žebřík jsme vylezli do podkrovní místnosti, kde se nacházely další tři postele, z nichž dvoulůžko mělo naštěstí matrace tvrdší. Padací dveře jsme zavřeli, kdyby syna napadlo v noci jít na procházku, a ustlali jsme si tedy nahoře. Noc byla o poznání lepší.

Po snídani formou švédských stolů jsme už zamířili vrátit klíče, vyrovnat účet v restauraci a vyrazili jsme do 15 minut vzdálené liberecké ZOO. Syn ji zvládl projít celou sám, ale bylo vidět, že po náročném víkendu byl už lehce vznětlivý.

Liberecká Zoo

Celkově hodnotím hotel jako velice baby friendly. A na víkendový pobyt ideál. Jen by si mohli aktualizovat jak informace na pokojích, tak jídelní lístek na internetu, protože ceny v restauraci byly o něco vyšší. Chápu, že zdražují, jako všechno, ale když člověk s něčím počítá, může ho to překvapit. Ceny jako takové byly „normální“. Nikterak nízké, ale také nikterak extra vysoké.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *