Léto 2013 jsem strávila na dětském táboře. Přesněji jako pomocná síla v kuchyni amerického dětského tábora, tři hodiny vzdáleného od světoznámého města New York City. Po dvou měsících plných přípravy jídla a uklízení pro zazobané děti z celého světa jsme celí nedočkaví byli dovezeni na newyorské autobusové nádraží Port Authority a můj dosavadní největší cestovatelský zážitek mohl pokračovat už na plné obrátky.
Improvizovat v desetimilionovém městě se mi zrovna nechtělo, a tak jsem podle plánu přímo na nádraží vlezla do metra a koupila si neomezený lístek na MHD na celý týden. A ihned zamířila na předem objednaný hostel. Ubytování mě překvapilo svou čistotou. Krásný malý čistý pokoj ve třetím patře s úzkými chodbami a sdílenou koupelnou. Po zabydlení jsem na pokoji zanechala cestovní kufr a pouze s kabelkou se vydala na letiště naproti kamarádce, která měla zrovna přiletět z jiného Campu na druhé straně Ameriky. Vzpomínám si, že mě překvapilo, že po určité době podzemní jízdy metrem jsme vyjeli i nad zem. A přitom to pořád bylo metro, no chápete to? 🙂
V jednom z nejsložitějších systémů metra jsem se jako zázrakem vyznala suprově – buď jedete nahoru (uptown) nebo dolu (downtown) – byť pražský systém metra jsem nikdy nechápala. Holt jsem to nikdy nepotřebovala a ono když musíš… tak musíš. 🙂
Hned na recepci si kámoška domluvila druhou postel v zatím pouze mnou obývaném dvoulůžkovém pokoji s palandou. Večer jsme si skočily přes ulici do supermarketu pro základní jídlo na večeři a pak plánovaly, co který den chceme navštívit. Bylo toho tolik, že jsme nakonec šly spát v půl 3, přičemž vstávačka byla už v 8. Snídaně byla v ceně hostelu, takže jsme od osmi do půl desáté vždy mohly posnídat bagely (housky s dírou) s máslíčky nebo obrovský muffin. Výborné jídlo, ze kterého jsme byly nadšené, jedinou nevýhodou bylo, že ho servírovali každý den.
V deset jsme se konečně dostaly ven a šly rovnou na sedm minut pěšky vzdálené metro. New York jsme vzaly pěkně odspodu – chystaly jsme se na Wall street včetně celé finanční oblasti. Začít jsme chtěly u City Hall (radnice), jenže tam jsme nedošly, jelikož jsme vlezly do prvního pěknýho baráku, co jsme potkaly :D. Zjistily jsme, že to je World financial center – světové finanční centrum, komplex několika propojených naleštěných budov, tak jsme je prolejzaly a fotily. 😀 Skoro nikoho jsme nepotkaly.
Když jsme se konečně dostaly ven, ocitly jsme se hned naproti pozůstatků dvojčat, a tak jsme šly rovnou tam. Nejdříve do muzea, tam bylo všechno s dvojčatama – hrnečky, trička, propisky, přívěšky, prostě všecko, i věci jako poděkování hasičům a policistům. Fakt se mi tam moc líbilo. Nejvíc mě zaujal pohled na Manhattan již bez mrakodrapů, na jejichž místě vedou do nebe dva pruhy světla. Následně jsme viděly dlouhou frontu, tak jsme se do ní zařadily a čekaly, kam nás dovede. Šly tam lidi, tak jsme šli taky :). Po půlhodině ve frontě, kontrole jako na letišti a dobrovolným vstupu nás to vyplivlo v parku, kde jsou v zemi dvě obrovské díry, ve kterých teče voda. Jsou to díry po dvojčatech. Úplně nám to vzalo dech. Ta atmosféra a kouzlo místa – úžasné. Na fotkách jsme se však z úcty k místu snažily vypadat co nejméně nadšeně. Byl tam dokonce strom s názvem „Přeživší“, který přežil osudné 11. září.
Pak jsme byly jen kousek od kostela Trinity Church, kde se natáčeli Lovci pokladů, tak jsme se tam vyfotily, i když nevíme přesně, jak vypadaly záběry, a tak to nejspíš nikdo nepozná. Potkaly jsme tam i pána, co měl čivavu v kapse na nohavici. Po Wall Street jsme šly kolem burzy, do jejíž blízkosti se ale nesmělo. Navštívily jsme také Federal Hall – slavnou budovu, před níž stojí socha prvního amerického prezidenta.
Při hledání něčeho k jídlu jsme potkaly dva policajty držící v rukou fast foodové jídlo přesně jako ve většině amerických filmů. Měly jsme z toho švandu, čehož si všimli a jeden povídá: „To se smějete jemu, žejo…“ a ukázal na mladšího kolegu, „…chcete s ním vyfotit?“. Naše „neeee“ se změnilo na „jooooo“ 😀 A tak máme fotku s americkým policajtem 😀 😀
Zamířily jsme poté k Federální reservní bance, kde se ve Smrtonosné pasti 3 producírovali Bruce Willis a Jeremy Irons. Pak jsme konečně našly dobré jídlo – levnou, horkou, výbornou pizzu. Najednou jsme zahlédly ceduli ukazující směr k City Hall, kde jsme chtěly původně začít. Nyní jsme tam tedy konečně zamířily, ale stejně se může stát pouze za plotem. A jak jsme se tam jen tak ledabyle otočily, za zády se tyčil slavný Brooklynský most! Ten jsme dnes v plánu sice neměly, ale když jsme byly tak blízko, tak jsme se tam vydaly. A tam jsme fotily a fotily. Došly jsme ale pouze do půlky, jelikož ho máme naplánovaný na jindy. Pak už jsme ale byly uchozené a zamířily k metru. Cestou zpět jsme na konci mostu narazily na pána, co kreslí lidi jako karikatury, čemuž jsme neodolaly. 🙂 Vůbec si na těch kresbách nejsme podobné, ale hlavně, že máme kresbu od malíře z Brooklynského mostu.
