Lidé mají většinou na Ameriku dva různé názory. Buď: „No jo, Američani, ty si vo sobě myslej bůhvíco a naši jim to žerou,“ anebo: „Týjo, tam je to úžasný, ve filmech to vypadá skvěle, hned bych tam jel/a!“ Jaká je ale pravda? Někde uprostřed. Úžasný to tam je, stojí za to to vidět, ale žít tam bych asi nechtěla.
Ve skutečnosti si Američani o sobě vážně myslí neuvěřitelný věci. Jenže v základě oni za to vůbec nemůžou. Celý život jim vtloukají do hlavy, že Amerika je nejlepší ve všem a že mají štěstí, že tu můžou žít. Oni si to však nemají jak ověřit, tak tomu věří. Americké vlajky jsou skoro na všech sloupech, v obchodech, před domy nebo jako výzdoba čehokoli. Vlastenectví se jim rozhodně nedá upřít, a to ani víra v Boha, když na všech mincích, bankovkách a státních vlajkách mají nápis „věříme v boha“. Neopustit za celý život Ameriku je tedy až překvapivě jednoduché, jelikož tu mají vše, co k životu potřebují.
Život na vesnici se však hrozně liší od života ve městě. Vesnice a menší města, kde se všichni znají, jsou od větších měst vzdáleny i několik hodin cesty, a proto není divu, že lidé moc necestují. Všechno je tam osamocené, zapadlé a jakoby nevýznamné. Domy kolikrát nemají ani ploty a zamykání aut a kabelek není důležité, jelikož tam není zapotřebí krást. Oproti Česku mají i 3x vyšší ceny potravin, ale za elektroniku zaplatíte přibližně stejně a za oblečení dokonce i méně. Na druhé straně jsou ale i platy vyšší.
Co mi tam ale chybělo, byla všudypřítomná historie. Tady člověk žije i vedle staveb postavených i před 1000 lety, a tam se dál než na začátek 17. století nedostanete. Většina významných budov je ale až z 19. století. Ve škole se učí převážně jejich historie a pro představu dějin jiných kontinentů si můžou zajít do muzea. Já navštívila Metropolitní muzeum umění, kde je například sfinga nebo část pyramidy, pár místností je vybaveno jako na zámcích, za sklem visí typické asijské oblečení a sošky, přesto vše působí strašně uměle. Podobné je to i v Americkém muzeu přírodní historie, kde jsou vystavená vycpaná zvířata ze všech koutů světa ve vitrínách a za nimi je nakreslené prostředí, ve kterém žijí. Vypadá to opravdu zajímavě, nic se však podle mě nedá pochopit a zapamatovat, pokud to člověk nevidí naživo v přirozeném prostředí.
Lidé jsou tu ale maličko jiní než v Česku. Vědí, že pokud se chtějí mít aspoň trochu dobře, musí pro to něco udělat, a tak pracují opravdu tvrdě. Kolikrát pracují jen na sebe a vědí, že líp se mít nebudou, přesto ale do práce chodí rádi a nestěžují si. Češi využívají každou volnou chvilku, kdy se mohou ulejt z práce, a pořád si na vše stěžují. Život tam ale mají těžší a zákony mírnější. Pokud se odstěhují jinam, zapadnou tam, a pokud nejsou něčím výjimeční, zůstanou v tom svém jednoduchém dřevěném domě a nikdo se o nich nedozví. Prosadit se tam je hrozně těžké, jelikož Amerika je veliká a lidí mraky. Každý něco umí a výjimečnost už se stává obyčejnou.
Na druhou stranu jsou tam lidé na sebe příjemní. I když si něco vyčítají, tak to říkají v klidu, neponižují toho druhého a nevysmívají se mu. Pozdraví se i lidé, kteří se potkali jen na chodbě hotelu, a pokud něco nevíte, jsou hrozně ochotní ve všem pomoci, protože jsou hrdí na to, že to vědí a vy ne. Vůbec to pro ně není obtěžování. Člověk se tam pak nebojí na cokoli zeptat, tím spíš, že vše vysvětlují detailně a třeba třikrát.
Pokud jde přímo o New York, tak ačkoli je teoreticky obrovský, prakticky není. Celá jeho důležitá část je smrsklá na ostrov zvaný Manhattan, a najdete zde vše, co potřebujete. Zdá-li se vám však New York úžasný, tak sice teoreticky není, ale prakticky je. Denně v Central Parku potkáte desítky běžců a maminek s kočárky, protože je to jediný kontakt s přírodou. V centru jsou lidé zvyklí vídat turisty denně, čili se k nim i dobře chovají. Člověk si tam přijde svobodnější, protože dokud vás někdo nevyhodí a neřekne, že něco nesmíte, tak se vše může. A lidé to také dělají. Nehrají si na „já jsem dospělý, a ti tohle nedělají“. Každý si žije po svém a neohlíží se na to, co řeknou ostatní. Nestarají se o názor druhých a zároveň ale ani druhé nesoudí. Pokud potkají na ulici člověka ve spodním prádle, neřeší to. Co ale kvůli tomu postrádají nejvíc, je smysl pro humor. Čech by se zasmál a ještě by o tom přibarveně vyprávěl, takže by se bavila polovina města. Oni se ale jen usmějí a jdou dál. U nás není konverzace, aniž by někdo nepronesl vtipnou poznámku. Tam to ale tak časté není, což je škoda.
Každopádně stojí za to Ameriku navštívit a udělat si o ní vlastní obrázek. Manhattan skutečně stojí za to. Člověk pak úplně jinak kouká na to své prostředí, kde žije, a zjišťuje, že ne vše je samozřejmost.