Tak jsme se opět vydali do Polska, tentokrát i s dětmi. Hotel, který jsme tentokrát vybrali, nám už několikrát internet nabízel a podle recenzí měl být fakt dobrý pro děti, i když přecpaný lidmi. Tři týdny před odjezdem jsme ale našli recenzi, která říkala, že v tuto chvíli tam moc lidí není, tak jsme se jeli přesvědčit sami.
Hotel jsme objednávali asi 5 dní předem, protože jsme se snažili neponechat nic náhodě, co se týče nemocnosti dětí, a naštěstí to vyšlo. Nejvýhodnější koupě se nám povedla na Slevomatu se snídaní v ceně. Plán byl vyjet ve čtvrtek a odjet v neděli. Jelikož ale bylo páteční ráno ve školce věnované Snídani pro tatínky v rámci Dne otců, posunuli jsme to od pátku do pondělí. A dobře jsme udělali. V neděli totiž většina lidí odjela, a tak bylo v hotelu klidněji.
Ve čtvrtek jsme tedy nakoupili těstoviny a omáčky na obědy a nějaké rychlovky na večeře. V pátek už jen dobalili, vyzvedli chlapečka ve školce a vyjeli. Cesta trvala nějaké 2,5 hodiny, takže pohoda, jen v Kořenově nás zastavila dopravní nehoda, která se stala asi necelý kilometr před námi. Chvíli jsme čekali, jestli se to bude dát projet, ale když dojeli hasiči a po chvíli začal hledat místo na přistání vrtulník, přišla nám jedna místní paní poradit, kudy to můžeme objet. K hotelu jsme dojeli půl hodinky po možném check-inu. Samotný hotel Blue Mountain Resort stojí až na konci městečka Sklářská Poruba. Zastavili jsme na placeném parkovišti před hotelem a šli se ubytovat. V hotelu nebyl naprosto žádný problém dorozumět se anglicky. S češtinou někdo problém měl, někdo ne, ale angličtina byla jistota. Dostali jsme plánek hotelového komplexu, program aktivit pro hotelové hosty na následující víkend a leták s praktickými informacemi a otevíracími dobami, vše v češtině.
Na recepci se mi líbily schůdky pro děti, aby viděly na paní recepční, a také dvoje posezení, aby si čekající lidi mohli udělat pohodlí. Děti zase obdivovaly podsvícené bublinky. Ubytování jsme dostali v budově E v prvním patře, kam jsme s kufry vyjeli výtahem, který byl nádherně vytapetován přírodou. Apartmán byl krásný, měl ložnici a obývák s kuchyňskou linkou, ledničkou, televizí a balkónem směrem na parkoviště a stromy.
Po příjezdu se kluci nemohli dočkat bazénu, takže jsme jako první vyrazili v plavkách a županech tam. Zjistili jsme, že musíme projít téměř celým komplexem hotelu, ale budovy jsou spojeny chodbou vedoucí vnitřním krajem, takže to nebyl problém. V každé budově jsou nahoře pokoje a v přízemí či sklepení jsou místnosti přístupné všem ubytovaným. Při průchodu spojenou chodbou jsme postupně objevovali, co kde najdeme. V prvních dvou budovách jsou to restaurace, v druhé pak ještě i recepce a místnosti vyhrazené animačnímu programu. V dalších budovách najdeme obchůdek, kavárnu, herničku, multifunkční místnost, game room, nějaké konferenční sály, posilovnu, spa a aquapark. Potkali jsme také robotickou kočku, která bloudila chodbami a má nejspíš funkci police na letáky. Něco říká polsky a reaguje na pohlazení. Potkávali jsme ji vždy, když jsme těmito chodbami procházeli.
Při příchodu k aquaparku jsme objevili herní konzoli se Super Mariem. Tetris na druhé straně nikoho nezajímal, ale od Maria jsme kluky nemohli dostat. Ovládání bylo tak jednoduché, že to zvládl i náš 2,5letý syn.
U aquaparku jsme si vyžádali dva dětské župany za zálohu (župany pro dospělé byly na pokoji), ručníky jsme nepotřebovali, vzali jsme si čipy ke skříňkám a pokračovali do šaten. Ve vnitřním areálu aquaparku je jeden velký bazén s postupnou hloubkou, protiproudem, divokou řekou a bublinkami na kraji, tobogán, tři vířivky, spousta lehátek a velké dětské brouzdaliště s vodotrysky a klouzačkou. Vůbec nebylo přeplněno. Kluci se vyřádili v brouzdališti, pak jsme ještě vyzkoušeli velký bazén s divokou řekou a vrátili se na pokoj. Povečeřeli jsme dmBio bulgur a quinou se zeleninou a hráškový eintopf, což klukům překvapivě chutnalo. Kluky jsme poprvé nechali spát v jedné místnosti, ale aby se alespoň nočními přesuny nebudili, malému jsme postavili postýlku. Starší spal na rozloženém gauči. My zjistili, že nám naprosto nevyhovuje francouzská peřina čili velká spojená, vůbec jsme se nevyspali, skoro pořád jsme byli vzhůru.
Na snídani jsme vyrazili ještě před otevíračkou v 8, ale překvapilo nás, že nás tam už vpustili. Výběr byl velkolepý. Sladké, slané, teplé, studené, čerstvé, nakládané, na co si jen vzpomenete. U dětské sekce byly i kelímky s pastelkami a několik omalovánek, aby se děti mohly během snídaně zabavit. K dispozici byly samozřejmě i dětské stoličky, náš junior ji ale odmítl. Nadlábli jsme se, aby nám to vydrželo co nejdéle, a vydali se na průzkum hotelu.
Zjistila jsem, že game room je místnost s hracími automaty na žetony. Jeden žeton se dá v automatu pořídit za 5 zlotých a jde o klasické hry, které jsou třeba v Čestlické Žirafě. My jsme je tu nezkoušeli a ani jsme tam nikoho neviděli.
Minuli jsme i obchůdek, kde se dá pořídit všechno, co byste tak nějak mohli potřebovat. Nějaké hračky pro děti na souš i do vody, pantofle, základní drogerii a další více či méně upomínkové předměty.
Cílovou zastávkou byla dětská hernička, kde mohly děti prolézat velkou překážkovou prolézačkou, sjíždět na skluzavce, skákat na trampolíně, skládat velké kostky, hrát si s míčky v bazénku, prolézat tunelem, posílat auta, houpat se, hrát si u stolečku nebo u zdi s různými hlavolamy. Díky výzdobě zdí jsme si ani nevšimli dveří vedoucích do koupelny se záchodem. Kluci tam vydrželi dlouho, ale stejně za námi chodili s tím, že chtějí do bazénu.
Už po necelé hodině jsme tedy vyrazili na pokoj se převléct, když jsme na recepci narazili na Medvídka Pů s Tygrem. Zdravili se s každým, nechali se vyfotit, dávali placáka, hladili a objímali. Nejen naše děti byly nadšené.
V aquaparku jsme byli zhruba od 9:30 do 13:30. Tentokrát jsme kromě vnitřního brouzdaliště vyzkoušeli také venkovní bazén. Byl o trochu studenější, ale to bylo celkem osvěžující po teplu, které vládlo uvnitř. Celkově venku bylo chladněji a dělal to především chladný horský vítr. Sluníčko pálilo a my s klukama vyzkoušeli venkovní velkou skluzavku. Bez dozoru na ni mohou děti až od 8 let a 120 cm, ale já jezdila s oběma dětmi a plavčíci s tím byli v poho. Klukům ale byla venku docela zima, byli celí fialoví, a tak jsme se vrátili dovnitř. Tam si náš předškolák našel kamaráda, se kterým pak trávil většinu času.
S manželem jsme se také vystřídali v saunovém světě, který je pod vnitřním aquaparkem. Je tam asi pět druhů saun, solná odpočívárna, ochlazovací bazénky a drcený led. Trochu zmatené to bylo s plavkami. Na ně jsou přímo před saunami na poličce krabičky s čísly, kam si je můžete uložit. Kde si je ale svléci nevím. Možná na toaletě nebo ve sprchách, jenže sprchy jsou tam také jedny hromadné. Zhruba polovina lidí to řešila tak, že chodila do sauny v plavkách. Pozitivně však hodnotím barel s vodou, kde se můžete po sauně napít.
Po obědě ve formě těstovin s moc dobrou dmBio rajčatovou omáčkou s čočkou si kluci dali šlofíka na gauči, aby měli dost síly na odpolední program. Po dvou hodinách jsme malého vzbudili a v 16h vyrazili na dětské hřiště u parkoviště, kde kluci vyzkoušeli úplně všechno. Pak si ještě chvilku zahráli Super Maria a vyrazili jsme omrknout malou hotelovou sjezdovku, která v letních měsících slouží i jako pontonová dráha neboli summertubing – sjíždí se na kruzích. Moc nás to bavilo, i když jsme pokaždé museli těžký kruh vynést na kopec a u toho trochu zmokli kropením sjezdovky. A nikdo tam nebyl, takže jsme mohli jezdit pořád dokola. Další zastávkou bylo Euro bungee, neboli bungee trampolíny, kde jsou děti připoutané ke gumám, aby skákaly výš. Byl u nich vždy jeden zaměstnanec, který to obsluhoval. Opět zde skoro nikdo nebyl, a tak si obě děti zaskákaly do sytosti.
Zvládli jsme se pak i vyfotit u pohlednicového okénka na stativ. Kluci se ještě chtěli sklouznout na pontonu, ale jelikož jej přestala kropit voda, neklouzal. A tak jsme o půl šesté jsme vyrazili do multifunkční místnosti. Tam na děti čekaly dva (nejspíše) XBoxy, kde si můžete zahrát Minecraft, fotbal a jiné hry, pak dvě herní konzole se závody aut. Pro nejmenší obrovská dotyková obrazovka, stolní fotbal a pingpongový stůl. Je to herna spíše pro starší děti a vše je navíc v polštině, takže ani my jsme nebyli schopní si počítačové hry pořádně zahrát.
Kluci to ale pořád zkoušeli, než jsme je přesvědčili se na půl hodinky zastavit ještě v dětské herničce. Tam si kluci dali kuličkovou bitvu a poté jsme se rozhodli jít se podívat na program před hotelem, kde polský mistr světa ve freestyle fotbale předváděl své umění s fotbalovým míčem. Kluci překvapivě seděli jako zařezaní a sledovali celou půlhodinovou show. Náš starší se dokonce v jednu chvíli přihlásil jako dobrovolník, ačkoli nerozuměl ani slovu polsky. Přesto pochopil, co po něm pán chtěl, a za odměnu dostal lízátko. Nakonec si ještě oba kluci došli pro podpis a mohli jsme zamířit na pokoj se navečeřet dalším eintopfem z DMka.
Večerní diskotéka v animačním klubu s Kačkou Daisy už ale proběhla všelijak. Děti byly unavené, a tak si jen vzaly svítící pásky, starší si trochu zatancoval, mladší odmítl cokoli dělat a mohli jsme jít spát. Druhá noc už byla lepší, i když jsem v půlce noci našla juniorka spát na podlaze uprostřed obýváku mimo postýlku. Nějakým záhadným způsobem se vyposouval ve spánku ven. Probudilo mě šramocení, tak jsem se šla podívat, co to je, ale nenapadlo mě, že ho nenajdu v postýlce. Musela jsem ho tedy vzbudit a vložit zpátky. 😀
Na nedělní snídani kluci už trochu využili i omalovánky, pak si skočili zahrát Maria, u recepce jsme tentokrát potkali Minnie a medvídka z Blue Mountain a usídlili jsme se rovnou u venkovního bazénu. V 10:30 začal ve venkovním brouzdališti animační program, takže děti sbíraly různě barevné míčky, prolézaly obručí nebo tancovaly a ani nevadilo, že paní mluvila pouze polsky. Staršímu se to tak líbilo, že říkal, že by chtěl také mluvit do mikrofonu. Mladší zatím poléval konvičkou rozpálená dřevěná prkna. Hodně jsme si i zajezdili na skluzavce, mladšího to neuvěřitelně bavilo. Bylo znát, že je tepleji, ale stejně jsme kolem poledne zamířili dovnitř. Kluci se párkrát s tatínkem svezli na tobogánu a před půl 3 jsme šli obědvat. Tentokráte těstoviny s omáčkou quatro formaggi.
Nechali jsme pak juniorka spát v ložnici a taťka s předškolákem šli hrát všechno, co potkali. Když se malej po páté hodině vzbudil, taky jsme se stavili u Maria a společně pak v kavárně ochutnali místní zmrzlinu. Kavárna je přístupná i od bazénu, toho jsme ale nikdy nevyužili.
Rozhodli jsme se opět využít venkovní ponton a trampolíny. Pontonová dráha ale nebyla kropená a tím pádem neklouzala a nejezdila, takže jsme to po pár pokusech vzdali. Alespoň si kluci zaskákali na trampolínách a tentokrát to vyzkoušel i manžel. Prý je to děsivé. Vrátili jsme se do multifunkční místnosti, kde konečně fungovala hra na televizích a našeho juniorka to dost bavilo. Místo diskotéky jsme tentokrát měli jako večerní program sledování bouřky, která se k nám blížila.
Snídaně ve všední dny byla přístupná pouze v jedné restauraci místo dvou, a tak jsme šli poprvé do té druhé. Vybavená byla stejně, jen se malému asi 2x podařilo vylít sklenici s pitím.
Před odjezdem jsme už jen pobalili a odnesli věci do auta, u recepce potkali Mášu a zbytek dopoledne strávili v multifunkční místnosti. Na rozloučenou si kluci dali zmrzlinu a před polednem ještě absolvovali poslední animační program, kterým bylo malování na obličej. Jelikož se odehrávalo u konzole s Mariem, čekání na řadu kluky bavilo. Předškolák si nechal nakreslit dinosaura a netopýry, juniorek se zase proměnil v Pikachua.
Náš plán zajet si cestou domu k vodopádu vzal za své, když celé pondělí intenzivně pršelo.